15 C 150/2021-23 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 3 227 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že dne [datum] a [datum] uzavřela s žalovaným Smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací. Na základě smluv žalovaný užíval služby elektronických komunikací prostřednictvím telefonních čísel [číslo] a [číslo]. Poskytované a využívané služby byly žalovanému pravidelně měsíčně vyúčtovány, za služby byly žalovanému vystaveny faktury [číslo] [číslo] [číslo]. Za období od 23. 10. 2017 do 31. 1. 2018 žalovaný na vystavených fakturách dluží částku ve výši 3 027 Kč, kterou nezaplatil ani po opakovaném zaslání upomínek žalobkyní. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v rámci návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46a o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Z předložených listinných důkazů má soud za zjištěné, že účastníci uzavřeli dne [datum] a [datum] účastnické smlouvy [číslo] [číslo] na tel. [číslo] [číslo] na základě kterých se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému základní a doplňkové služby elektronických komunikací a žalovaný se za tyto služby zavázal platit sjednanou cenu. Fakturou [číslo] za tel. [číslo] se splatností 11. 12. 2017 žalobkyně žalovanému vyúčtovala částku 520 Kč, fakturou [číslo] za tel. [číslo] se splatností 18. 1. 2018 žalobkyně žalovanému vyúčtovala částku 564 Kč a fakturou [číslo] za tel. [číslo] se splatností 19. 2. 2018 žalobkyně žalovanému vyúčtovala částku 1 943 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Účastníci uzavřeli smlouvy ve smyslu § 63 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve kterých se dohodli na poskytování služeb elektronických komunikací žalovanému. Žalobkyně žalovanému tyto služby poskytla a vyúčtovala za ně žalovanému celkem částku 3 027 Kč. Žalovaný dosud tuto částku nezaplatil, proto soud žalobě vyhověl. Ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek 400 Kč. Dále soud uložil žalovanému povinnost k náhradě paušální náhrady nákladů ve výši 200 Kč, a to 100 Kč za předžalobní výzvu a 100 Kč za sepis žaloby dle vyhl. č. 254/2015 Sb. O povinnosti k úhradě této částky soud rozhodl ve výroku o náhradě nákladů řízení a nikoli ve výroku o úhradě dlužné jistiny. Celkem činí náklady řízení částku 600 Kč.