15 C 209/2021-12 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 9 840 Kč. V žalobě uvedl, že žalovaná uzavřela dne [datum] s právním předchůdcem žalobce, [anonymizováno] [právnická osoba] smlouvu o půjčce [číslo]. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouva. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 25 440 Kč (půjčka 15 000 Kč, souhrnný poplatek ve výši 10 440 Kč) Tato částka měla být splácena v hotovosti v 53 pravidelných týdenních splátkách po 480 Kč. Žalovaná své smluvní závazky řádně a včas nehradila. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána tj. 29. 4. 2009. Žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobce celkem částku 15 600 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], uzavřené mezi původní věřitelem a přechodným věřitelem [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] došlo s účinností ke dne [datum] k postoupení pohledávky na přechodného věřitele, což bylo oznámeno žalované přípisem ze dne 25. 6. 2015. Hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 9 840Kč. Dle uzavřené smlouvy bylo plnění žalovaného alokováno nejprve n příslušenství pohledávky (souhrnný poplatek) a následně na jistinu. Postoupená pohledávka se proto skládá z jistiny ve výši 9 840 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi přechodným věřitelem [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] žalobcem [název žalobkyně] došlo k tmuž dni k postoupení předmětné pohledávky na žalobce. Žalovaná byla o změně věřitele informována přípisem ze dne 14. 9. 2018. 2. Žalovaná se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavila a k žalobě se nevyjádřila. Předvolání k ústnímu jednání společně s žalobou mu bylo doručeno do vlastních rukou dne 5. 8. 2021. Soud jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalované a podle důkazů založených ve spise, a to v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. a 120 odst. 2 o.s.ř. 3. Soud posoudil nárok žalobce podle občanského zákoníku dle zákona 40/1964 Sb., za jehož účinnosti byla uzavřena smlouva o půjčce a plnění z této smlouvy se stalo splatným. 4. Podle § 657 občanského zákoníku smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté lhůty. Podle 658 odst. 1 občanského zákoníku při půjčce peněžité lze sjednat úroky. 5. Podle § 37 OZ právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně, jinak je neplatný. 6. Podle§ 3 OZ odst. 1 výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 7. Žalobce soudu prokazoval svá skutková tvrzení v žalobě smlouvou o půjčce [číslo] ze dne [datum], smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], přílohou ke smlouvě, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 14. 9. 2018, všeobecnými obchodními podmínkami, potvrzením o úhradě, předžalobní výzvou ze dne 12. 4. 2021, poštovním podacím archem. 8. V této věci bylo nesporně prokázáno, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem platné ujednání o poskytnutí půjčky ve výši 15 000 Kč. Dle skutkového tvrzení žalobce žalovaná uhradila celkem 15 600 Kč ještě před postoupením pohledávky s tím, že žalobce nemá informace o datech a výši jednotlivých úhrad. Soud se neztotožnil s postupem žalobce, který uhrazenou částku poměrně rozdělil na úhradu jistiny půjčky a úhradu poplatku. Vzhledem k tomu, že soud shledal nárok žalobce na úhradu souhrnného poplatku neplatným, jak bude níže uvedeno, je třeba poskytnuté plnění započítat pouze na úhradu půjčené jistiny. S ohledem na výši plnění žalované lze dovodit, že jistina byla uhrazena. 9. Soud neshledal důvodným nárok žalobce na zaplacení souhrnného poplatku ve výši 10 440 Kč. Poplatek není blíže specifikován a odůvodněn. Není zřejmé, o jaké konkrétní náklady se jedná. Ujednání je tedy neplatné pro neurčitost dle § 37 OZ. Dále soud posuzuje takový nárok jako výkon práva v rozporu s dobrými mravy. Jak je soudu známo ze své úřední činnosti, tedy z jiných žalob uplatňovaných žalobcem v obdobných věcech, tak výše takových poplatků je v každém jednotlivém případě různá, zřejmě se odvíjí od výše půjčené částky. Za této situace nelze dovodit, že by se jednalo o nějaké konkrétní účelně vynaložené náklady. Soud dospěl k závěru, že žalobce, resp. jeho právní předchůdce takovýmto způsobem obcházel zákon a takto navyšoval své profity ze smlouvy o půjčce. Vzhledem k tomu, že žalovaná uhradila částku převyšující půjčenou jistinu, soud nepovažuje nárok žalobce za důvodný ani zčásti a proto jej v plném rozsahu zamítl. Soud neshledal důvodným ani nárok na úhradu úroku z prodlení, protože žalobce nemá informace o datech, kdy žalovaná poskytla plnění, a tedy nemůže prokázat, zda žalovaná plnila nějaké částky až po splatnosti celé dlužné jistiny a zda tedy vůbec byla v prodlení s plněním nějaké části jistiny, 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., tedy dle úspěchu ve věci účastníků. V této věci měla žalovaná plný procesní úspěch, ovšem nevznikly jí žádné náklady řízení. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.