15 C 64/2020-138 — Okresní soud v České Lípě

1. Ve shora uvedeném rozsudku ze dne 15. 6. 2021 bylo rozhodnuto o nároku žalobce na úhradu částky 500 000 Kč z titulu uzavřených smluv o půjčkách. Soud ovšem opomněl rozhodnout o návrhu žalobce na zaplacení úroku sjednaného ve smlouvě o půjčce ze dne 30. 6. 2015 ve výši 7 500 Kč. Soud tedy postupoval dle § 166 odst. 1 a 2 a přistoupil k vydání doplňujícího rozsudku. 2. S ohledem na nesouhlas žalované s vydáním doplňujícího rozsudku bez nařízení jednání dle § 115a o.s.ř. soud k projednání tohoto nároku nařídil ústní jednání. Žalovaná ani její právní zástupce se k nařízenému ústnímu jednání bez omluvy nedostavili. Předvolání bylo právnímu zástupci žalované doručeno do datové schránky dne27. 7. 2021 s tím, že platí rovněž pro zastupovaného účastníka. Žalovaná se ani nevyjádřila k nároku žalobce na úhradu úroku z půjčky, který je předmětem řízení o vydání doplňujícího rozsudku. Soud jednal v nepřítomnosti žalované a dle listinných důkazů založených ve spise v souladu s § 101 odst. 2 o.s.ř. a 120 odst. 3 o.s.ř. 3. Žalobce soudu předložil vyhotovení smlouvy o půjčce, uzavřené dne 30. 6.2015 s úředně ověřenými podpisy účastníků smlouvy. Bylo zjištěno, že věřitel [celé jméno žalobce] přenechává dlužníkovi [celé jméno žalované] půjčku ve výši 50 000 Kč a dlužník podpisem smlouvy potvrzuje převzetí uvedené částky. Věřitel si účtuje úrok 15 % z půjčené částky a dlužník uhradí celkem zpět věřiteli 57 500 Kč do 30. června 2016. 4. Podle obsahu uzavřené smlouvy soud posoudil právní vztah mezi účastníky jako smlouvu o zápůjčce dle § 2390 občanského zákoníku dle zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen OZ). Podle tohoto ustanovení přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užili podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 5. Podle § 2392 odst. 2 OZ při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce v cenných papírech. 6. V tomto případě soud vycházel z toho, že nárok žalobce na plnění z uvedené smlouvy ze dne [datum] již byl pravomocně přisouzen jako nárok na náhradu škody poškozeného v trestním řízení, a to rozhodnutím Okresního soudu v České Lípě [číslo jednací] a to ve výši zapůjčené částky 50 000 Kč. Soud odkazuje na protokol z ústního jednání dne 25. 6. 2020, kdy žalobce sdělil, na jaká plnění je započtena přisouzená částka ve výši 535 000 Kč Tomu odpovídá i tvrzení žalované, která uzavření této smlouvy nepopřela, pouze jako obranu proti žalobě o úhradě plnění ze smluv uzavřených 3. 11. 2015 uvedla, že smlouvy z tohoto data měly pouze nahradit původně uzavřené smlouvy, tedy zřejmě i smlouvu ze dne 30. 6. 2015. Soud odkazuje na odůvodnění rozsudku ve věci samé, kde vysvětluje, z jakých důvodů tvrzení žalované neakceptuje. Soud tedy v tomto řízení považuje za prokázané, že účastníci dne 30. 6. 2015 platně uzavřeli smlouvu o zápůjčce finanční částky 50 000 Kč, které žalovaná převzala. Povinnost žalované k úhradě jistiny 50 000 Kč byla pravomocně stanovena ve shora citovaném rozsudkuv trestní věci. Pokud byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce, soud shledává i platným ujednání o úroku ze zápůjčky s ohledem na shora uvedený § 2372 odst. 1 OZ. Výše sjednaného úroku 15 %, tedy kapitalizovaná částka 7 500 Kč není ujednáním v rozporu s dobrými mravy, žalovaná ani takovou námitku před soudem nevznesla. 7. S ohledem na výši uvedené skutečnosti soud žalobě v této části vyhověl a uložil žalované povinnost k úhradě úroku z půjčky ve výši 7 500 Kč. Úhradu úroku soud odložil do 1 měsíce od právní moci tohoto doplňujícího rozsudku. S ohledem na výši částky soud neshledal důvody pro stanovení delší lhůty 3 měsíců, která byla stanovena pro úhradu jistiny ve výši 500 000 Kč. 8. V tomto řízení měl žalobce plný procesní úspěch. Vzhledem k tomu, že se před soudem výslovně vzdal práva na náhradu nákladů řízení, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o vydání doplňujícího rozsudku.