34 C 152/2021-57 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 44 572,44 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně – společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [anonymizováno]“), uzavřela s žalovaným dne 30. 8. 2018 smlouvu o vydání kreditní karty [číslo] která je smlouvou o úvěru, na základě které žalovanému poskytla úvěrový rámec až do výše 44 000 Kč, který mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty. Vyčerpaná část úvěru byla přitom na základě smlouvy úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 23,99% ročně. Žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr povinnou minimální splátkou ve výši 3,2% měsíčně z čerpaných prostředků. Žalovaný svoji povinnost neplnil, proto došlo dopisem ze dne 31. 1. 2019 k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. Celková dlužná částka sestává z nesplacené jistiny úvěrového rámce 43 793,44 Kč, z částky ve výši 3 875,97 Kč sestávající z úroků a z částky 779 Kč sestávající z poplatků, dále žalobkyně požaduje smluvní úrok z úvěru ve výši 23,99 % ročně z částky 43 793,44 Kč od 16. 5. 2019 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 43 793,44 Kč od 16. 5. 2019 do zaplacení. [anonymizováno] postoupila pohledávku za žalovaným na [právnická osoba] a.s. smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 5. 2019 a [právnická osoba] a.s. postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 5. 2019. Postoupení bylo žalovanému oznámeno. Před uzavřením smlouvy o úvěru [anonymizováno] řádně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, když žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že jeho měsíční příjem činí 22 081 Kč, bylo zároveň v zaměstnání telefonicky ověřeno, že tam žalovaný pracuje. Závazky žalovaného činily částku 2 100 Kč. V registrech se o žalovaném nevyskytovaly žádné negativní záznamy. 2. Věc obsahuje cizí prvek spočívající v cizí státní příslušnosti žalovaného, jež je státním občanem [země]. Je proto třeba nejdříve zkoumat, zda český soud má pravomoc ve věci jednat a v kladném případě zda lze věc projednat a rozhodnout podle českého právního řádu. Jelikož jsou oba účastníci státními příslušníky zemí, které jsou členy Evropské unie, bez ohledu na jejich státní příslušnost je třeba aplikovat na místě vnitrostátních procesních předpisů (tedy občanského soudního řádu České republiky) Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis). Až na výjimky v tomto nařízení uvedené platí, že osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost, mohou být žalovány u soudů tohoto členského státu (kapitola II oddíl 1 článek 4 odst. 1 tohoto nařízení). Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Z tohoto pohledu se soud zabýval otázkou, jaké místo lze považovat za obvyklé bydliště účastníků. V tomto směru bylo třeba vycházet z článku číslo 62 odst. 1 uvedeného nařízení, které co do pojmu bydliště odkazuje na vnitrostátní (procesní) předpisy. Pojem bydliště je zakotven v § 85 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) a chápe se jako místo, kde se účastník řízení zdržuje s úmyslem zdržovat se tam trvale. Z obsahu spisu vyplývá, že se žalovaný zdržoval na území České republiky, na adrese [adresa žalovaného], došlo tedy k založení mezinárodní příslušnosti českého justičního orgánu a Okresní soud v České Lípě bude příslušný k projednání a rozhodnutí o věci dle českého právního řádu. 3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil, proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a vycházel při tom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 4. Ze smlouvy o vydání kreditní karty [číslo] ze dne 30. 8. 2018 soud zjistil, že se [anonymizováno] zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec až do výše 44 000 Kč, který mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty. Vyčerpaná část úvěru byla na základě smlouvy úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 23,99% ročně. Žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr spolu se smluvním úrokem a sjednanými poplatky v pravidelných měsíčních splátkách dle splátkového kalendáře. Smlouva byla žalovaným vlastnoručně podepsána. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že jeho měsíční příjem činí 22 081 Kč, bylo zároveň v zaměstnání telefonicky ověřeno, že tam žalovaný pracuje. Závazky žalovaného činily v té době částku 2 100 Kč. 5. Z výpisu z účtu kreditní karty soud zjistil, že žalovaný v průběhu měsíce září 2018 vyčerpal celý úvěrový rámec ve výši 44 000 Kč. 6. Z oznámení o zesplatnění soud zjistil, že [anonymizováno] žalovanému dopisem ze dne 31. 1. 2019 oznámila, že jeho dluh ze shora uvedené úvěrové smlouvy se stal zcela splatným ke dni 29. 1. 2019 a vyzvala ho ke splacení celého dluhu. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 5. 2019, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 6. 2019 a 31. 7. 2019 a seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že [anonymizováno] postoupila pohledávku za žalovaným na [právnická osoba] a.s. a ta postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Obě postoupení byla žalovanému řádně oznámena. 8. Z předžalobní upomínky ze dne 6. 8. 2019 včetně podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky. 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v tehdy platném znění (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran so