34 C 223/2021-22 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhá po žalovaném zaplacení částky 32 655 Kč (dlužná jistina ve výši 18 800 Kč a poplatek ve výši 13 855 Kč) s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba] (dále jen„ [anonymizováno]“) uzavřela s žalovaným dne 21. 4. 2018 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které [anonymizováno] poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit [anonymizováno] půjčenou částku a dále částku ve výši 13 855 Kč (tj. kapitalizované úroky ve výši 3 577 Kč, odměnu za zpracování a doručení ve výši 7 860 Kč a náklady za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2 418 Kč), a to v 60 týdenních splátkách po 565 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 15. 6. 2019. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Celkem žalovaný uhradil částku 1 200 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla žalovaným zcela uhrazena, úročí se dlužná jistina ve výši 18 800 Kč úrokem ve výši 29% ročně dle smlouvy o zápůjčce, a to od 16. 6. 2019, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla [anonymizováno] postoupena dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně po žalovaném kromě dlužné jistiny žádá úrok ve výši 3 316,63 Kč (úrok ve výši 29% ročně z částky 18 800 Kč od 16. 6. 2019 do 20. 1. 2020), kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 787,62 Kč (úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 18 800 Kč od 3. 5. 2018 do 20. 1. 2020), úrok ve výši 29% ročně z částky 18 800 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 18 800 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žalobkyně dále uvedla, že [anonymizováno] před uzavřením smlouvy o zápůjčce řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. K výzvě soudu doplnila, že při posuzování úvěruschopnosti [anonymizováno] vycházel z údajů poskytnutých zákazníkem – žalovaným v zákaznické kartě, kdy údaje uvedené žalovaným byly ověřeny dle dokladů žalovaného a žalovaný byl prověřován v insolvenčním rejstříku. 2. Věc obsahuje cizí prvek spočívající v cizí státní příslušnosti žalovaného, jež je státním občanem [země]. Je proto třeba nejdříve zkoumat, zda český soud má pravomoc ve věci jednat a v kladném případě zda lze věc projednat a rozhodnout podle českého právního řádu. Jelikož jsou oba účastníci státními příslušníky zemí, které jsou členy Evropské unie, bez ohledu na jejich státní příslušnost je třeba aplikovat na místě vnitrostátních procesních předpisů (tedy občanského soudního řádu České republiky) Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis). Až na výjimky v tomto nařízení uvedené platí, že osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost, mohou být žalovány u soudů tohoto členského státu (kapitola II oddíl 1 článek 4 odst. 1 tohoto nařízení). Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Z tohoto pohledu se soud zabýval otázkou, jaké místo lze považovat za obvyklé bydliště účastníků. V tomto směru bylo třeba vycházet z článku číslo 62 odst. 1 uvedeného nařízení, které co do pojmu bydliště odkazuje na vnitrostátní (procesní) předpisy. Pojem bydliště je zakotven v § 85 odst. 1 o. s. ř. a chápe se jako místo, kde se účastník řízení zdržuje s úmyslem zdržovat se tam trvale. Z obsahu spisu vyplývá, že se žalovaný zdržoval na území České republiky, na adrese [adresa žalovaného], došlo tedy k založení mezinárodní příslušnosti českého justičního orgánu a Okresní soud v České Lípě bude příslušný k projednání a rozhodnutí o věci dle českého právního řádu. 3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil, proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a vycházel při tom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“). 4. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] včetně tabulky umoření, soud zjistil, že [anonymizováno] uzavřel dne 20. 4. 2018 s žalovaným smlouvu, na základě které žalovanému poskytl částku 20 000 Kč. Strany si sjednaly za poskytnutí této zápůjčky poplatek ve výši 13 855 Kč, který tvoří úrok ve výši 3 577 Kč, částka za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 7 860 Kč a částka za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 2 418 Kč. Žalovaný se zavázal splatit celkovou dlužnou částku ve výši 33 855 Kč (20 000 Kč + 13 855 Kč) v 60 týdenních splátkách po 565 Kč, přičemž poslední splátka je ve výši 520 Kč RPSN činila u této zápůjčky 169,16%. Žalovaný úvěrovou smlouvu vlastnoručně podepsal. Zákazník (žalovaný) ve smlouvě prohlásil, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou zápůjčku. Dále zákazník prohlašuje, že je schopen [anonymizováno] splatit celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou. 5. Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaný je vdovec, žije v nájemním bytě, má učňovské vzdělání, důvodem půjčky jsou neočekávané výdaje, není majitelem auta a má tři vyživovací povinnosti. Dále žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 8 370 Kč, jeho ostatní měsíční příjem činí 6 700 Kč, ostatní příjmy domácnosti dosahují 18 000 Kč měsíčně a nemá žádné splátky. Odhadované měsíční výdaje žalovaného jsou 5 000 Kč. Nemá kreditní kartu ani jiné zápůjčky. Žalovaný pracuje na plný pracovní úvazek a zaměstnání bylo ověřeno pracovní smlouvou a výplatními páskami. Pracovní smlouvu má na dobu neurčitou. Žalovaný poskytl výplatní pásky za měsíce leden až březen 2018. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že [anonymizováno] postoupil dne 20. 1. 2020 na žalobkyni pohledávku za žalovaným a o tomto postoupení byl žalovaný informován oznámením ze dne 20. 1. 2020. Z podacích lístků soud zjistil, že dne 29. 1. 2021 byla žalovanému na adresu [adresa], doručena předžalobní upomínka a dne 14. 2. 2020 neznámá listina. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalobkyně žalovaného dne 28. 1. 2021 vyzvala k úhradě dlužné částky. 7. Podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v tehdy platném znění (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schop