34 C 232/2021-26 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhá po žalovaném zaplacení částky 12 152 Kč (dlužná jistina ve výši 6 000 Kč a úrok a poplatky ve výši 6 152 Kč) s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], (dále jen„ [právnická osoba] [jméno]“) uzavřela s žalovaným dne 18. 5. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které [právnická osoba] [jméno] poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit [právnická osoba] [jméno] půjčenou částku a dále částku ve výši 6 152 Kč (tj. kapitalizované úroky ve výši 1 120 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč, náklady za splácení v hotovosti ve výši 3 200 Kč a pojištění [anonymizována dvě slova] ve výši 232 Kč), a to v 58 týdenních splátkách po 244 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 28. 6. 2018. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Celkem žalovaný uhradil částku 2 000 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla žalovaným zcela uhrazena, úročí se dlužná jistina ve výši 8 000 Kč úrokem ve výši 23,72% ročně dle smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to od 29. 6. 2018, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla [příjmení] [jméno] postoupena dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně po žalovaném kromě dlužné jistiny žádá úrok ve výši 2 735,71 Kč (úrok ve výši 23,72% ročně z částky 8 000 Kč od 29. 6. 2018 do 29. 11. 2019), kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 024 Kč (úrok z prodlení ve výši 9% ročně z částky 8 000 Kč od 6. 7. 2018 do 29. 11. 2019), úrok ve výši 23,72% ročně z částky 8 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 9% ročně z částky 8 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Žalobkyně dále uvedla, že [příjmení] [právnická osoba] před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. Při posuzování úvěruschopnosti vycházel z údajů poskytnutých zákazníkem (žalovaným) v zákaznické kartě. 2. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil, proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a vycházel při tom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“). 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že [právnická osoba] [jméno] uzavřel dne 18. 5. 2017 s žalovaným smlouvu, na základě které žalovanému poskytl částku 8 000 Kč. Strany si sjednaly za poskytnutí tohoto úvěru poplatek ve výši 6 152 Kč, který tvoří úrok ve výši 1 120 Kč, částka za administrativní činnosti ve výši 1 600 Kč, částka za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč a životní pojištění ve výši 232 Kč). Žalovaný se zavázal splatit celkovou dlužnou částku ve výši 14 152 Kč (8 000 Kč + 6 152 Kč) v 58 týdenních splátkách po 244 Kč. Žalovanému byla vyplacena částka 8 000 Kč v hotovosti. RPSN činila u této zápůjčky 206 %. Žalovaný úvěrovou smlouvu vlastnoručně podepsal. V článku 11 smlouvy zákazník (žalovaný) prohlásil, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou zápůjčku. Dále zákazník prohlašuje, že je schopen [právnická osoba] [jméno] splatit celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou. 4. Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaný je svobodný, žije s rodiči, má učňovské vzdělání a nemá žádné vyživovací povinnosti. Dále žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 16 195 Kč, pobírá od státu podporu ve výši 3 000 Kč měsíčně, [právnická osoba] [příjmení] splácí částku 408 Kč měsíčně. Odhadované měsíční výdaje žalovaného jsou 8 908 Kč. Žalovaný pracoval jako předák linky na hlavní pracovní poměr na dobu určitou do 31. 12. 2017 a zaměstnání bylo ověřeno telefonicky. Žalovaný při uzavírání smlouvy o úvěru předložil pracovní smlouvu a výplatní pásky. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že [právnická osoba] [jméno] postoupil dne 29. 11. 2019 na žalobkyni pohledávku za žalovaným a o tomto postoupení byl žalovaný informován oznámením ze dne 29. 11. 2019. Žalovanému byla zaslána dne 1. 5. 2020 předžalobní upomínka. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalobkyně žalovaného dne 30. 4. 2020 vyzvala k úhradě dlužné částky. 6. Podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 11. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 14. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně (tj. s odbornou péčí) nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele – žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. že si vyjma insolvenčního rejstříku žalovaného neověřila úvěruschopnost žalovaného (např. v systému NRKI, SOLUS, vyž