34 C 265/2020-32 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 334 Kč s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne [datum] pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla na dobu neurčitou, na základě které se žalovaný zavázal platit roční pojistné ve výši 10 268 Kč s čtvrtletní splatností. Žalovaný neuhradil pojistné splatné ke dni 16. 11. 2019, a proto byl žalobkyní vyzván k zaplacení dlužného pojistného. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužné pojistné ve stanovené lhůtě nezaplatil, došlo k zániku pojištění dnem 13. 3. 2020. Věc obsahuje cizí prvek spočívající v cizí státní příslušnosti žalovaného, jenž je státním občanem [země]. Je proto třeba nejdříve zkoumat, zda český soud má pravomoc ve věci jednat a v kladném případě zda lze věc projednat a rozhodnout podle českého právního řádu. Jelikož jsou oba účastníci státními příslušníky zemí, které jsou členy Evropské unie, bez ohledu na jejich státní příslušnost je třeba aplikovat na místě vnitrostátních procesních předpisů (tedy občanského soudního řádu České republiky) Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis). Až na výjimky v tomto nařízení uvedené platí, že osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost, mohou být žalovány u soudů tohoto členského státu (kapitola II oddíl 1 článek 4 odst. 1 tohoto nařízení). Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Z tohoto pohledu se soud zabýval otázkou, jaké místo lze považovat za obvyklé bydliště účastníků. V tomto směru bylo třeba vycházet z článku číslo 62 odst. 1 uvedeného nařízení, které co do pojmu bydliště odkazuje na vnitrostátní (procesní) předpisy. Pojem bydliště je zakotven v § 85 odst. 1 o. s. ř. a chápe se jako místo, kde se účastník řízení zdržuje s úmyslem zdržovat se tam trvale. Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaný má na území České republiky povolen přechodný pobyt za účelem rodinným do [datum] a že poslední hlášená adresa je [obec], [ulice a číslo], došlo tedy k založení mezinárodní příslušnosti českého justičního orgánu a Okresní soud v České Lípě bude příslušný k projednání a rozhodnutí o věci dle českého právního řádu. Vzhledem k tomu, že se soudu nepodařilo zjistit, kde se aktuálně žalovaný zdržuje, ustanovil žalovanému opatrovníka [titul]. [jméno] [příjmení] ve smyslu § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), z důvodu neznámého pobytu. Při jednání soudu dne 1. 3. 2021 žalobkyně uvedla, že na podané žalobě trvá, neboť žalovaný ničeho neuhradil, opatrovník žalovaného sdělil, že ponechává na úvaze soudu, zda byl nárok žalobkyně prokázán. Soud má z předložených důkazů za zjištěné, že účastníci uzavřeli pojistnou smlouvu pro pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla na vozidlo zn. Mercedes [registrační značka]. Žalovaný se zavázal hradit roční pojistné ve výši 10 268 Kč s tím, že pojistné bude spláceno v čtvrtletních splátkách po 2 567 Kč. Žalovaný neuhradil sjednané pojistné, a proto byl žalobkyní k zaplacení vyzván upomínkou s upozorněním na možnost zániku pojištění, nezaplatí-li dlužné pojistné ve stanovené lhůtě. Žalovaný dlužné pojistné neuhradil a pojištění odpovědnosti zaniklo ke dni 13. 3. 2020. Ze shora uvedeného vyplývá, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva ve smyslu § 3 a násl. zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, v platném znění, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Žalovaný neuhradil sjednané pojistné splatné, vzhledem k tomu byl vyzván ve smyslu § 12 odst. 1 písm. e) cit. zákona upomínkou k zaplacení dlužného pojistného za uvedené pojistné období. Žalovaný dlužnou částku ve stanovené lhůtě neuhradil a v důsledku toho pojištění odpovědnosti sjednané mezi účastníky podle shora cit. ustanovení ke dni 13. 3. 2020 zaniklo. Žalobkyni z tohoto titulu vznikl nárok ve smyslu § 13 odst. 2 cit. zákona na pojistné ve výši 3 334 Kč. Ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení v částce 5 136 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 7, § 11, § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměna ve výši 1 600 Kč za čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu, účast na jednání, ve výši 3 x 200 Kč, 1 x 1 000 Kč), paušální náhrada nákladů ve výši 600 Kč (3 x 100 Kč, 1 x 300 Kč), z náhrady za ztrátu času ve výši 600 Kč (náhrada za šest započatých půlhodiny po 100 Kč za cestu ze sídla advokáta do České Lípy a zpět dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 4 advokátního tarifu, z cestovného ve výši 1 114 Kč (paušální náhrada za cestu v délce 200 km k Okresnímu soudu v České Lípě a zpět osobním automobilem zn. Škoda Octavia [registrační značka] při náhradě 1 km/ 4,40 Kč podle § 1 písm. b) vyhlášky č. 589/2020 Sb., ve výši 880 Kč, náhrada za spotřebované hmoty ve výši 234 Kč (průměrná spotřeba 4,3 l /100 km x 200 km x 27,20 Kč 1 l motorové nafty podle § 4 písm. c) vyhlášky č. 589/2020 Sb.), a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 914 Kč ve výši 822 Kč.