36 C 56/2021-18 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobou v této věci, podanou dne 9. 12. 2020, domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 3 048 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že žalovaný dne [datum] cestoval dopravním prostředkem: [anonymizována čtyři slova] veřejné hromadné dopravy osob provozovanou [anonymizována tři slova] [obec], [anonymizována dvě slova] (žalobce – dále také jen„ [anonymizováno]“) v [obec] a uzavřel tak s ním smlouvu o přepravě osob, ze strany DP byla provedena přepravní kontrola žalovaného, při které se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem (nýbrž žádným, neoznačeným, propadlým, případně se prokázal jízdním dokladem nižší ceny, než jakou stanoví platný Tarif [anonymizováno]) a neuhradil tak stanovené jízdné, byl kontrolorem na místě vyzván k zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému (smluvní pokuty), další okolnosti o uzavřené přepravní smlouvě a o jejím porušení vyplývají ze Zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo]. Žalovaný porušil své povinnosti cestujícího vyplývající ze zákona (§ 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), § 37 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, v platném znění) a dále z vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., Přepravního řádu, a Smluvních přepravních podmínek [anonymizováno] (dále jen„ SPP“), vznikla mu povinnost uhradit jízdné a přirážku k jízdnému (smluvní pokutu) ve výši 1 500 Kč. Splatnost pohledávky nastala v den provedení přepravní kontroly, kdy u žalovaného bylo právo na zaplacení uplatněno. Do prodlení s úhradou pohledávky se žalovaný dostal ode dne následujícího po přepravní kontrole. Žalovaný na danou pohledávku žalobci ničeho neuhradil. Z popsaného skutkového základu požadoval žalobce po žalovaném zaplatit dlužné jízdné ve výši 24 Kč a dlužnou přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu následující po dni provedené přepravní kontroly až do zaplacení. Z obdobného skutkového základu požadoval žalobce po žalovaném zaplacení další dlužné částky s příslušenstvím v důsledku jízdy bez platného jízdního dokladu, a to dne [datum] ohledně cesty [anonymizována čtyři slova], za niž mu žalovaný dluží jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč a zákonný úrok z prodlení z obou těchto částek za dobu od 7. 9. 2020 do zaplacení. 2. Stanovisko žalovaného k žalobě nebylo zjištěno, žalovaný vyjádření k žalobě nepodal, ač k tomu byl soudem vyzván. Soud ve věci rozhodl bez projednání žaloby při ústním jednání v souladu s ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když účastníci s tímto postupem soudu vyjádřili souhlas ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. (neměli námitky). 3. Z listinných dokladů předložených k důkazu žalobcem soud zjistil skutkový stav odpovídající výše uvedenému žalobnímu tvrzení, a sice že na základě smluv o přepravě uzavřených dne [datum] a dne [datum] mezi žalovaným a žalobcem vznikla žalovanému povinnost uhradit jízdné za přepravu prostředkem hromadné dopravy ve výši vždy 24 Kč, podle vnitřních smluvních podmínek přepravce vznikla mu následně povinnost k úhradě přirážky k jízdnému ve výši vždy 1 500 Kč. S výší svého dluhu vůči přepravci ve výši 1 524 Kč za každou z jízd bez platného jízdního dokladu byl žalovaný seznámen na místě provedených přepravních kontrol, žalobci jej dosud neuhradil (provedení kontrol žalovaného žalobcem bylo důkazně doloženo hlášeními o provedených přepravních kontrolách [číslo] ze dne [datum] a [číslo] ze dne [datum]). Žalovaný byl o zaplacení dlužných částek (jízdného a přirážky k jízdnému) upomínán předžalobní výzvou k plnění ze strany žalobce ze dne 24. 11. 2020 (doloženo kopií této výzvy a dokladem o jejím doručování prostřednictvím pošty). Nárok žalobce na zaplacení žalované částky vyplývá z úpravy dané ustanovením § 2550 a násl. o. z., zákonem č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů a vyhláškou Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční dopravu, konkrétně je pak rovněž v souladu se Smluvními přepravními podmínkami žalobce, [anonymizována čtyři slova]. Podle § 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. uplatnil žalobce vůči žalovanému dále nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení z jednotlivých dlužných částek. Soud žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k zaplacení dlužného jízdného a přirážek k jízdnému podle výše citovaných obecně závazných právních předpisů a vnitřních předpisů žalobce spolu se zákonným úrokem z prodlení za období, kdy je žalovaný v prodlení s jejich úhradou. 4. Podle § 142 odst. 1, § 142a odst. 1, § 151 odst. 1, 2 o. s. ř. byl žalovaný zavázán nahradit žalobci, ve věci procesně úspěšnému, náklady řízení, a to zaplacený soudní poplatek 400 Kč a náklady zastoupení žalobce advokátem (3 x 200 Kč – odměna za 3 úkony právní pomoci – příprava a převzetí zastoupení, žaloba, předžalobní výzva k plnění, 3 x 100 Kč – paušální náhrada věcných výdajů spojených s uvedenými třemi úkony právní pomoci, 189 Kč – částka odpovídající 21% DPH z uvedené odměny a náhrad), přiznáno v souladu s úpravou danou vyhláškou č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění (§§ 1, 2, 7, 11 odst. 1 písm. a), d), 13, 14a, 14b), náklady řízení celkem ve výši 1 489 Kč.