37 C 151/2021-12 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobou podanou dne 25.5.2021 se žalobce domáhá na žalovaném zaplacení částky 11 812,25 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) dne 11.7.2018 uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 9 500 Kč. Povinností žalovaného bylo poskytnutý úvěr, včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 312,25 Kč, splatit nejpozději do 11.8.2018. Z čerpané výše úvěru neuhradil žalovaný jistinu ani dohodnutý poplatek. Žalobce současně požaduje přiznání zákonného úroku z prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1.1.2021 došlo k převedení pohledávky na žalobce. 2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 3. Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), aplikoval soud na posouzení dané věci právě ustanovení toho zákoníku a dále pak ustanovení zákona č.257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. 4. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 5. Z žádných důkazů předložených žalobcem nebylo prokázáno, že by mezi právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba]) a žalovaným dne 11.7.2018 došlo k uzavření tvrzené smlouvy o úvěru. Předložená smlouva o úvěru není podepsána a ani z jiných důkazů nelze dojít k závěru, že by k uzavření tvrzené smlouvy skutečně došlo. Vzhledem k tomu, že žalobce svá tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru neprokázal, mohl mít případně pouze nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení, a to za předpokladu, že by bylo prokázáno, že žalovanému skutečně právní předchůdce žalobce finanční prostředky poskytl. Z výpisu z bankovního účtu ze dne 11.7.2018 bylo prokázáno, že na účet žalovaného byla poskytnuta částka 9 500 Kč. Žalobce tak prokázal, že došlo k bezdůvodnému obohacení žalovaného, a to částkou 9 500 Kč, kterou je žalovaný povinen vydat. Výrokem I. tak byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 9 500 Kč s příslušenstvím. Ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. žalobce byl ve sporu úspěšný z 80,42% (částka 9 500 Kč) a žalovaný z 19,58% (částka 2 312,25 Kč). Poměr žalobce z úspěchu a neúspěchu ve sporu tak činí 60,84% z celkových nákladů řízení. Ty byly stanoveny na částku 2 252 Kč a představují odměnu za 3 úkony právní služby po 300 Kč (§ 14b odst. 3 vyhlášky č.177/1996 Sb.), 3x režijní paušál po 100 Kč (§ 14b odst. 5 citované vyhlášky). Byla přiznána rovněž náhrada za DPH 21%, a soudní poplatek ve výši 800 Kč. Poměrná část nákladů činí tak 1 370 Kč.