38 C 299/2021-27 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela pojistné smlouvy (produkt Sdružené pojištění vozidla) k vozidlu tovární značky Škoda, [registrační značka] s počátkem pojištění dne 15. 11. 2017 pojistným ve výši 2 526 Kč splatným ročně a dále k vozidlu tovární značky Peugeot, [registrační značka] s počátkem pojištění dne 1. 4. 2019 a ročním pojistným ve výši 3 750 Kč splatným pololetně. Žalovaná přes výzvy ze strany žalobkyně dluží pojistné za období od 15. 11. 2019 do 5. 3. 2020, kdy došlo k ukončení pojistné smlouvy, resp. od 1. 10. 2019 do 21. 1. 2020, kdy došlo k ukončení pojistné smlouvy a žalobkyně se dále v obou případech domáhá částky 200 Kč z titulu poplatku za upomínky. 2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud má za zjištěné, že účastníci uzavřeli dne 15. 11. 2017 pojistnou smlouvu (dále jen„ smlouva“), jejímž předmětem bylo sdružené pojištění vozidla zahrnující pojištění odpovědnosti z provozu vozidla tovární značky Škoda, model Fabia, [registrační značka] s doplňkovým pojištěním asistence a úrazovým pojištěním, a to na dobu neurčitou s tím, že žalovaná se zavázala hradit žalobkyni roční pojistné ve výši po slevě 1 929 Kč. Soud má dále za zjištěné, že účastníci uzavřeli dne 1. 4. 2019 pojistnou smlouvu (dále jen„ smlouva“), jejímž předmětem bylo sdružené pojištění vozidla zahrnující pojištění odpovědnosti z provozu vozidla tovární značky Peugeot, model 306, [registrační značka] s doplňkovým pojištěním asistence a úrazovým pojištěním, a to na dobu neurčitou s tím, že žalovaná se zavázala hradit žalobkyni roční pojistné ve výši po slevě 3 750 Kč splatných pololetně ve výši 1 875 Kč. Za součást smlouvy byly označeny příslušné všeobecné pojistné podmínky, přílohou byl rovněž sazebník administrativních poplatků (dále jen„ sazebník“). Žalovaná nato neuhradila pojistné a byla ve dnech 30. 11. 2019 a 13. 1. 2020 vyzvána k úhradě do 20. 1. 2020 a 3. 3. 2020 a upozorněna na zánik pojištění v případě neuhrazení před uplynutím lhůty. Smlouvy byly ukončeny ke dni 20. 1. 2020 a 4. 3. 2020, o čemž byla žalovaná informována v oznámeních ze dne 31. 1. 2020 a 15. 3. 2020. V předžalobní upomínce ze dne 10. 5. 2021 byla celková částka navýšena na 5 704 Kč. 4. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva ve smyslu § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v tehdy platném znění, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, doplňkové pojištění asistence a úrazové pojištění, která se řídí úpravou zakotvenou v ustanovení § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Pojištění zaniklo ve smyslu § 12 odst. 1 písm. e) zákona pro nezaplacení pojistného. Žalobkyni z uzavřené smlouvy vznikl nárok na zaplacení dlužného pojistného ve smyslu § 13 odst. 2 zákona 168/1999 Sb., pokud jej požaduje za období od 15. 11. 2019 do 5. 3. 2020, resp. od 1. 10. 2019 do 21. 1. 2020, považuje soud tento její nárok za důvodný. Částky 771,83 Kč a 1 145,83 Kč (součin ročního pojistného a počtu dní pojistného období vynásobený počtem pojištěných dnů) žalovaná doposud neuhradila. Žalobkyně se domáhala dalších 400 Kč, které označila u každé z pohledávek za náklady uplatnění, jde o poplatky za upomínání dle sazebníku poplatků žalobkyně (fakticky všeobecných obchodních podmínek). Takto zpoplatněné upomínky mají ale dle soudu charakter smluvních pokut. S ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, podle něhož v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis), nemohl soud žalobkyni smluvní pokuty přiznat, neboť pojistná smlouva mezi žalobkyní a žalovanou je smlouvou spotřebitelskou a ujednání o smluvní pokutě neobsahovala. Vzhledem k množství zaslaných upomínek a oznámení však soud považoval za spravedlivé přiznat žalobkyni částku 100 Kč. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 1 917,66 Kč a zamítl ji do částky 300 Kč. 5. Ve smyslu § 1970 o.z. soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyni úspěšné pouze z části (aritmeticky z 82,7 %) přiznal poměrnou část účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 974 Kč. Ty celkové dosáhly výše 1 489 Kč a podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměny právní zástupkyně za tři úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (3x 200 Kč), paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3x 100 Kč) a částky ve výši 189 Kč odpovídající 21% DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala desítky. Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné. 7. Odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo vyhotoveno podle § 157 odst. 4 o.s.ř.