38 C 322/2021-20 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovaným uzavřela po prověření jeho úvěruschopnosti lustracemi v dostupných databázích prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytla dne 29. 9. 2017 částku 2 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit do 29. 10. 2017, svou povinnost nesplnil, dostal se do prodlení a přes výzvy právní předchůdkyně žalobkyně k zaplacení nebylo žalovaným do sepisu žaloby na pohledávku ničeho uhrazeno. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. 2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že s žalovaným měla být dne 29. 9. 2017 uzavřena smlouva o úvěru prostřednictvím internetu ve výši 2 000 Kč se splatností 29. 10. 2017, poplatek za poskytnutí úvěru činil 0 Kč, RPSN 0 % ročně. Žalobkyně však přiložila pouze výtisk nepodepsaný žalovaným, jehož číslo účtu bylo uvedeno ve tvaru [bankovní účet]. Částka 2 000 Kč byla odeslána na bankovní účet č. [bankovní účet], jehož majitelem je společnost [právnická osoba] zastoupená jednatelkou a jedinou společnicí uvedenou v obchodním rejstříku Bc. [jméno] [příjmení]. Dne 2. 2. 2021 právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o postoupení pohledávky na žalobkyni, k němuž došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021, spolu s celkovou výší pohledávky 5 900,13 Kč a výzvou z téhož dne upomenula žalovaného k její úhradě spolu s náklady právního zastoupení. 4. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 5. Soud dospěl k závěru, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, která dne 1. 1. 2021 pohledávku postoupila žalobkyni, nebyla sjednána smlouva o úvěru. Žalobkyně neprokázala uzavření takové smlouvy, neprokázala ani, že samotnou jistinu odeslala její právní předchůdkyně na účet žalovaného či alespoň osobě, jejíž účet žalovaný pro přijetí částky 2 000 Kč označil. Z obchodního rejstříku soud rovněž nezjistil jakékoliv vazby žalovaného na společnost, které patří předmětný účet č. [bankovní účet]. Soud tedy považuje žalobu za nedůvodnou, a proto ji v plném rozsahu zamítl. 6. Nad rámec shora uvedeného soud uvádí, že v obdobných případech (v souladu s rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 – OPR- [právnická osoba] GK z úřední povinnosti) hodnotí, zda poskytovatel úvěru zjišťoval úvěruschopnost dlužníka s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena již s účinností od 1. 1. 2011 ustanovením § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) mají věřitelé mj. povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Dospěje-li soud na základě (ne) předložených podkladů k názoru, že poskytovatel úvěru nepostupoval při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, žalobu zamítne co do veškerých plnění nad rámec jistiny, o které pak rozhoduje jako o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 o.z. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, ale nebylo nijak doloženo, jakým způsobem její právní předchůdkyně aktivně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného, jmenovitě jeho příjmy, výdaje či existenci a výši dalších pohledávek žalované (např. z registru SOLUS či Centrálního registru dlužníků České republiky). Žalobkyně však požadovala pouze jistinu, proto soud považoval shora uvedený postup za nadbytečný. 7. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když zcela úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly. Soud opět dodává, že v daném případě je žaloba svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala již desítky (byť pro pohledávky postoupené různými právními předchůdci). Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné, žalobkyni tak nelze přiznávat jí požadovanou náhradu nákladů. 8. Odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo vyhotoveno podle § 157 odst. 4 o.s.ř.