38 C 358/2021-30 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 18. 7. 2019 uzavřela s žalovanou pojistnou smlouvu (produkt ACP III – Combi) na dobu neurčitou o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla s prvním pojistným ve výši 1 335 Kč. Žalovaná přes opakované výzvy ze strany žalobkyně neuhradila pojistné za období od 18. 4. 2020 do 11. 9. 2020, kdy byla smlouva ukončena a dále dluží žalobkyni náklady spojené s upomínáním ve výši 600 Kč. 2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud má za zjištěné, že účastníci uzavřeli dne 18. 7. 2019 prostřednictvím zprostředkovatele pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo Autopojištění Combi Plus III zahrnující pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla tovární značky Škoda, model Felicia, [registrační značka], s benefity a doplňkovým pojištěním SERVIS PRO s ročním pojistným ve výši 5 340 Kč splatným čtvrtletně po 1 335 Kč, a to na dobu neurčitou. Odkaz na přílohy smlouvy včetně přehledu poplatků za vybrané úkony pojistitele (dále jen„ přehled poplatků“, s účinností od 1. 7. 2016 stanovena částka 160 Kč za upomínku k zaplacení dlužného pojistného), jehož aktuální podoba je k dispozici na webových stránkách pojistitele (žalobkyně), se nachází v závěrečných ustanoveních pojistné smlouvy spolu s navazujícím prohlášením pojistníka (žalovaného), že před uzavřením smlouvy převzal v listinné nebo jiné textové podobě veškeré přílohy smlouvy jakožto její nedílné součásti a seznámil se s nimi. Žalovaná nato neuhradila pojistné a žalobkyní jí byla zaslána upozornění ze dne 5. 11. 2019, 18. 11. 2019, 3. 2. 2020, 17. 2. 2020, 4. 5. 2020 a 18. 5. 2020 (vždy částka 1 335 Kč s upozorněním na možnost účtování nákladů souvisejících s vymáháním ve výši 300 Kč). Smlouva byla z důvodu nezaplacení pojistného ukončena ke dni 10. 9. 2020, dlužná částka byla v oznámení zániku ze dne 22. 9. 2020 vyčíslena na 1 134 Kč a žalované byly v upozornění (pokusu o smír) ze dne 19. 10. 2020 kromě dluhu 834 Kč účtovány náklady související s vymáháním ve výši 600 Kč. V platební bilanci ze dne 20. 4. 2021 je uvedeno datum ukončení smlouvy 10. 9. 2020, celková částka předpisů pojistného 7 339 Kč (4x 1335 Kč za první a následné předpisy, 799 Kč vymáhací předpis za období od 18. 7. 2020 do 10. 9. 2020 a 4x 300 Kč náklady za vymáhání), celkové úhrady 5 905 Kč a rozdíl předpisů a úhrad 1 434 Kč, který je jako dlužná částka uveden i v předžalobní upomínce ze dne 21. 1. 2021 spolu s náklady na vymáhání pohledávky (3 146 Kč). 4. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva ve smyslu § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., v tehdy platném znění, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, doplňková pojištění (SERVIS PRO) se řídí úpravou zakotvenou v ustanovení § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Pojištění zaniklo ve smyslu § 12 odst. 1 písm. e) zákona pro nezaplacení pojistného. Žalobkyni z uzavřené smlouvy vznikl nárok na zaplacení dlužného pojistného ve smyslu § 13 odst. 2 zákona. Pokud žalovaná uhradila na pojistném za celou dobu trvání smlouvy výše uvedených 5 905 Kč a pojistné mělo činit 6 139 Kč, soud považuje žalobu za důvodnou ohledně pojistného pouze do částky 234 Kč. Uvedenou částku žalovaná doposud neuhradila. Zbývající částku uplatňuje z titulu nákladů za vymáhání dle svého přehledu poplatků za vybrané úkony pojistitele (fakticky všeobecných obchodních podmínek). Takto zpoplatněné upomínky mají ale dle soudu charakter smluvních pokut, v daném případě navíc účtovaná částka 300 Kč nekoresponduje s částkou v sazebníku (160 Kč) ani není nijak zdůvodněna. S ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, podle něhož v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis), nemohl soud žalobkyni přiznat smluvní pokuty, neboť pojistná smlouva mezi žalobkyní a žalovanou je smlouvou spotřebitelskou a ujednání o smluvní pokutě neobsahovala. Vzhledem k počtu zasílaných upomínek však soud považoval za spravedlivé přiznat žalobkyni ve smyslu § 513 o.z. jako náklady spojené s uplatněním pohledávky alespoň částku 200 Kč, proto žalobě vyhověl co do celkové částky 434 Kč a zamítl ji do částky 1 000 Kč. 5. Ve smyslu § 1970 o.z. soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., žalobkyně byla z větší části neúspěšná, žalovanému ale žádné náklady nevznikly, proto soud nepřiznal náhradu nákladů žádnému z účastníků. 7. Odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo vyhotoveno podle § 157 odst. 4 o.s.ř.