38 C 366/2020-21 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný je držitelem televizního přijímače a nezaplatil za měsíce říjen 2018, květen 2019, červen 2019 a září 2019 zákonem stanovený televizní poplatek ve výši 134 Kč (2018), resp. 135 Kč měsíčně (2019), k němuž se dne 1. 1. 2009 přihlásil do evidence jako poplatník. 2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud má za zjištěné, že žalovaný se přihlásil jako poplatník televizních poplatků v lednu 2009. Žalovaný neuhradil televizní poplatek za měsíce říjen 2018 (134 Kč), květen 2019, červen 2019 a září 2019 (vždy 135 Kč) v celkové výši 539 Kč a k úhradě pohledávky v celkové výši 658,26 Kč (včetně již kapitalizovaného úroku z prodlení a poplatku DINO účtovaného Českou poštou) mu byly zaslány výzvy ze dne 7. 12. 2019 a 21. 1. 2020 a upomínka ze dne 25. 3. 2020. 4. Podle § 2 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích se televizní poplatek platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání bez ohledu na způsob příjmu (dále jen "televizní přijímač"). Toto zařízení se považuje za televizní přijímač i v případě, že si jej poplatník upraví k jinému účelu. Podle § 3 odst. 2, poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Od 1. 1. 2008 činí podle § 6 zákona č. 348/2005 Sb. měsíční výše televizního poplatku 135 Kč. Podle § 10 zákona č. 348/2005 Sb. nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Žalovaný měl povinnost platit stanovený poplatek v zákonem uvedené výši, tento poplatek neplatil a za měsíce říjen 2018, květen 2019, červen 2019 a září 2019 ve výši 539 Kč, který dosud neuhradil, proto soud žalobě vyhověl. 5. Ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 věty prvé o.s.ř, kdy úspěšné žalobkyni přiznal soud účelně vynaložené náklady řízení. S ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12, však žalobkyni nemůže být vzhledem k povaze žalobou požadovaného plnění i postavení žalobkyně samotné přiznána náhrada nákladů za právní zastoupení advokátem. Na náhradu nákladů byl přiznán soudní poplatek 400 Kč a náhrada hotových výdajů za předžalobní výzvu, podání žaloby, přípravu k jednání ve smyslu ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. ve výši 300 Kč za každý úkon podle § 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, celkem ve výši 1 300 Kč.