38 C 380/2021-15 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovaným uzavřela po prověření jeho úvěruschopnosti lustracemi v dostupných databázích prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytla dne 13. 7. 2015 částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 246 Kč uhradit do 11. 10. 2015, svou povinnost nesplnil, dostal se do prodlení a přes výzvy právní předchůdkyně žalobkyně k zaplacení nebylo žalovaným do sepisu žaloby na pohledávku ničeho uhrazeno. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. 2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Soud zjistil ze smlouvy o zápůjčce ze dne 13. 7. 2015 (č.l. 11 – 12), že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 Kč Smlouva není žalovaným jako dlužníkem podepsána. Poplatek za poskytnutí úvěru činil 3 246 Kč, splatnost 30 dnů od poskytnutí zápůjčky. Ze snímku výpisu účtu (č.l. 13) bylo zjištěno, že dne 13. 7. (rok neuveden) bylo na účet č. [bankovní účet] uhrazeno 10 000 Kč Dne 2. 2. 2021 právní předchůdkyně žalobkyně dle zjištění soudu informovala v rámci oznámení o postoupení pohledávek (č.l. 28) žalovaného o postoupení pohledávky na žalobkyni, k němuž došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 (systém ISAS), spolu s celkovou výší pohledávky 31 239,74 Kč (neuhrazená jistina, poplatek za zápůjčku, smluvní pokuta, úrok z prodlení, a účelně vynaložené náklady na vymáhání). 4. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že s žalovaným měla být dne 13. 7. 2015, uzavřena smlouva o úvěru prostřednictvím internetu, žalobkyně však přiložila pouze výtisk nepodepsaný žalovaným. Částka 2 500 Kč byla odeslána na bankovní účet č. [bankovní účet], jeho majitele ale žalobkyně neprokázala. Dne 2. 2. 2021 právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovanou o postoupení pohledávky na žalobkyni, k němuž došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021. 5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 6. Soud dospěl k závěru, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, která dne 1. 1. 2021 pohledávku postoupila žalobkyni, nebyla sjednána smlouva o úvěru. Na účet žalovaného poukázala žalobkyně částku 10 000 Kč. 7. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně se částky 3 264 Kč domáhá bezdůvodně, nebylo prokázáno, že by se žalovaný zavázal tuto částku hradit, z titulu smlouvy o zápůjčce se jí žalobkyně domáhat nemůže, neboť neprokázala její uzavření. Soud ale dále musel rozhodnout o plnění ve výši 10 000 Kč poskytnutém právní předchůdkyní žalobkyně na základě neplatné smlouvy žalovanému. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Jedná se tedy o plnění bez právního důvodu, neboť důvod, který zakládal plnění, byla neplatná smlouva, tedy jednání, které nemohlo mít zamýšlené účinky. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Je tedy patrné, že žalobkyně má na základě postoupení pohledávky podle § 1879 o.z. jako ochuzená právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 10 000 Kč (nesplacená jistina) ze strany žalovaného. Soud proto rozhodl tak, že žalobkyni přiznal částku 10 000 Kč a žalobu pro částku 3 264 Kč zamítl. 8. Nad rámec shora uvedeného soud uvádí, že v obdobných případech (v souladu s rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 – OPR- [právnická osoba] GK z úřední povinnosti) hodnotí, zda poskytovatel úvěru zjišťoval úvěruschopnost dlužníka s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena již s účinností od 1. 1. 2011 ustanovením § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) mají věřitelé mj. povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Dospěje-li soud na základě (ne) předložených podkladů k názoru, že poskytovatel úvěru nepostupoval při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, žalobu zamítne co do veškerých plnění nad rámec jistiny, o které pak rozhoduje jako o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 o.z. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, ale nebylo nijak doloženo, jakým způsobem její právní předchůdkyně aktivně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného, jmenovitě jeho příjmy, výdaje či existenci a výši dalších pohledávek žalovaného (např. z registru SOLUS či Centrálního registru dlužníků České republiky). 9. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když přiznal náhradu nákladů sníženou na 51% Náklady před snížením podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměny právního zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (3x 300 Kč), paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3x 100 Kč), částky ve výši 252 Kč odpovídající 21% DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě je žaloba svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala již desítky (byť pro pohledávky postoupené různými právními předchůdci). Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné, žalobkyni tak nelze přiznávat jí požadovanou náhradu nákladů. Celkové náklady tak činí 1 148,50 Kč.