38 C 381/2020-45 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se žalobou podanou k Okresnímu soudu v Liberci domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný je držitelem televizního přijímače a nezaplatil za měsíce únor 2019 až srpen 2019 zákonem stanovený televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně, k němuž byl žalobkyní přihlášen do evidence jako poplatník. Usnesením ze dne 1. 10. 2020, č.j. 17 C 360/2020-21, které nabylo právní moci dne 4. 11. 2020 vyslovil Okresní soud v Liberci svou místní nepříslušnost a věc byla následně postoupena Okresnímu soudu v České Lípě. V podání ze dne 7. 12. 2020 žalobkyně sdělila soudu, že žalovaný po podání žaloby dne 28. 10. 2020 zaplatil částku 945 Kč následně započtenou na jistinu, proto žalobkyně bere žalobu zpět a žádá o přiznání úroků a nákladů řízení. 2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti. 3. Žalobce ve smyslu ust. § 96 odst. 1 o.s.ř. může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle § 96 odst. 2 věty první o.s.ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Soud má za zjištěné, že žalovaný uhradil po podání žaloby žalovanou částku 945 Kč. Soud tak dospěl k závěru, že byly splněny podmínky ustanovení § 96 odst. 2 věty první o.s.ř. a řízení zastavil. 4. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 5. Podle ust. § 146 odst. 2 o.s.ř. byl-li pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení). Ustálený výklad doktríny civilního procesu i judikatura v této souvislosti uvažují zavinění z procesního hlediska. Jde o to, zda se žalobce domohl uplatněného nároku či nikoliv. Přitom není významné, zda žalovaný uspokojil žalobce, ačkoliv k tomu neměl právní povinnost; podstatné je, zda žalobcův požadavek uspokojen byl. Jak vyplývá ze shora uvedeného, důvody pro zpětvzetí návrhu jsou na straně žalovaného, který žalovanou částku zaplatil až po podání žaloby, proto soud uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady řízení. S ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12, však žalobkyni nemůže být vzhledem k povaze žalobou požadovaného plnění i postavení žalobkyně samotné přiznána náhrada nákladů za právní zastoupení advokátem. Na náhradu nákladů byl přiznán soudní poplatek 400 Kč a náhrada hotových výdajů za předžalobní výzvu, podání žaloby, přípravu k jednání ve smyslu ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. ve výši 300 Kč za každý úkon podle § 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, celkem ve výši 1 300 Kč. 6. Odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo vyhotoveno podle § 157 odst. 4 o.s.ř.