38 C 405/2021-26 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela pojistnou smlouvu s počátkem pojištění dne 20. 7. 2020 (předmět Komplexní pojištění vozidla NAMÍRU) a čtvrtletním pojistným obdobím (pojistné 1 145 Kč). Žalovaná přes výzvu neuhradila pojistné a pojištění zaniklo ke dni 23. 10. 2020. V návaznosti žalobkyně požaduje pojistné za dobu od 20. 7. 2020 do 23. 10. 2020, ačkoli dle zákona č. 168/1999 Sb. náleží pojistiteli pojistné až do konce kalendářního měsíce, s poplatky v celkové výši 900 Kč za upomínku upozorněním na možný zánik pojištění a za upomínku po zániku pojištění. 2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud má za zjištěné, že mezi účastníky řízení byla dne 20. 1. 2020 uzavřena pojistná smlouva, jejímž předmětem bylo komplexní pojištění vozidla NAMÍRU (zahrnuta též doplňková pojištění, dále jen„ pojištění vozidla“) zahrnující pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla tovární značky Škoda, model Octavia, [registrační značka], asistenční služby a úrazové pojištění s čtvrtletním pojistným ve výši 1 145 Kč. V sazebníku nákladů na vymáhání pojistného (dále jen„ sazebník nákladů“) je pro produkty neživotního pojištění uvedena sazba 300 Kč za upomínku i pokus o smír po zániku pojištění. Žalovaná nezaplatila pojistné, žalobkyní byl vyzvána k úhradě částky 1 445 Kč (1 145 Kč pojistné, 300 Kč náklady spojené s vymáháním) upomínkou ze dne 3. 6. 2020 s upozorněním na ukončení pojistné smlouvy v případě nezaplacení pojistného do 23. 10. 2020 O ukončení pojistné smlouvy uplynutím uvedeném lhůty dne 22. 10. 2020 spolu s výší pohledávky 1 482 Kč (s upozorněním na možnost účtování nákladů spojených s upomínáním) byla žalovaná informována písemně v oznámení ze dne 4. 11. 2020. V pokusu o smír ze dne 1. 12. 2020 účtovala žalobkyně žalované částku 1 782 Kč a tato částka uvedená i v předžalobní upomínce ze dne 25. 2. 2021 byla v platební bilanci ze dne 25. 5. 2021 rozepsána jako součet následného předpisu za období od 20. 7. 2020 do 19. 10. 2020 (1 145 Kč), vymáhacího předpisu za období od 20. 10. 2020 do 22. 10. 2020 (37 Kč) a nákladů za vymáhání (3x 300 Kč), oproti předpisům v celkové výši 4 372 Kč bylo žalovanou uhrazeno celkem 2 590 Kč. 4. Soud dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli pojistnou smlouvu ve smyslu § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, doplňkové pojištění (asistenční služby a úrazové) se řídí úpravou zakotvenou v ustanovení § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Pojištění zaniklo ve smyslu § 12 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb. pro nezaplacení pojistného. Žalobkyni z uzavřené smlouvy vznikl nárok na zaplacení dlužného pojistného ve smyslu § 13 odst. 2 zákona 168/1999 Sb., pokud jej požaduje za období od 20. 7. 2020 do 23. 10. 2020, považuje soud tento její nárok za důvodný. Částku 882 Kč (po započtení úhrady ve výši 300 Kč) žalovaná doposud neuhradila. Žalobkyně se dále domáhala částky 900 Kč z titulu paušálních nákladů za vymáhání dle svého sazebníku nákladů (fakticky všeobecných obchodních podmínek). Takto zpoplatněné upomínky mají ale dle soudu charakter smluvních pokut. S ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, podle něhož v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis), nemohl soud žalobkyni smluvní pokuty přiznat, neboť pojistná smlouva mezi žalobkyní a žalovanou je smlouvou spotřebitelskou a ujednání o smluvní pokutě neobsahovala. Vzhledem k množství zasílaných upomínek a oznámení však soud považoval za spravedlivé přiznat žalobkyni částku 100 Kč a žalobě proto vyhověl co do částky 982 Kč a zamítl ji do částky 800 Kč. 5. Ve smyslu § 1970 o.z. soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když částečně úspěšné žalobkyni (aritmeticky z 55,1 %) přiznal účelně vynaložené náklady řízení ve výši 152 Kč. Ty celkové dosáhly výše 1 489 Kč podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměny právní zástupkyně za tři úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (3x 200 Kč), paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3x 100 Kč) a částky ve výši 189 Kč odpovídající 21% DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala desítky. Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné. 7. Odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo vyhotoveno podle § 157 odst. 4 o.s.ř.