38 C 406/2021-24 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela pojistnou smlouvu s počátkem pojištění dne 3. 6. 2019 (komplexní pojištění vozidla NAMÍRU) a ročním pojistným ve výši 3 998 Kč. Žalovaný neuhradil pojistné a ve výzvě byl současně upozorněn na možnost zániku pojištění. Pojištění zaniklo ke dni 11. 9. 2020 a žalobkyně požaduje pojistné za dobu od 3. 6. 2020 do 11. 9. 2020, ačkoli dle zákona č. 168/1999 Sb. náleží pojistiteli pojistné až do konce kalendářního měsíce, s poplatkem za upomínku ve výši 300 Kč za upomínku s upozorněním na možný zánik pojištění. 2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud má za zjištěné, že mezi účastníky řízení byla dne 3. 6. 2019 uzavřena pojistná smlouva, jejímž předmětem bylo komplexní pojištění vozidla NAMÍRU vztahující se k vozidlu tovární značky Nissan, model Primera, [registrační značka] a doplňková pojištění asistenční služby, pojištění skel vozidla a úrazové pojištění s ročním pojistným po odečtení bonusu a slev ve výši 3 998 Kč. Po zaslání výzvy úhradě dlužného pojistného (s náklady 300 Kč za upomínku, celková pohledávka 3 830 Kč) dne 20. 7. 2020 s upozorněním na zánik pojištění při neuhrazení do 10. 9. 2020 došlo k tomuto dni k ukončení pojistné smlouvy pro nezaplacení pojistného, o čemž byl žalovaný písemně informován spolu s výši pohledávky 1 267 Kč a možností účtování částky 300 Kč (náklady spojenými s vymáháním dle sazebníku nákladů). V pokusu o smír ze dne 20. 10. 2020 byla dlužná částka vyčíslena na 1 267 Kč (dluh 967 Kč, náklady na vymáhání 300 Kč). V této výši byla částka uvedena též v předžalobní upomínce ze dne 22. 1. 2021 a dále rozepsána v platební bilanci ze dne 7. 4. 2021 po odečtení uhrazeného prvního předpisu ve výši 3 998 Kč (dále odečten vyrovnávací předpis ve výši 696 Kč) jako součet vymáhacího předpisu dlužného pojistného za období od 3. 6. 2020 do 10. 9. 2020 (967 Kč) a nákladů na vymáhání (2x 300 Kč). 4. Soud dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli pojistnou smlouvu ve smyslu § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, doplňková pojištění (asistenční služby, skel vozidla a úrazové) se řídí úpravou zakotvenou v ustanovení § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Žalobkyni z uzavřené smlouvy vznikl nárok na zaplacení dlužného pojistného za období od 3. 6. 2020 do 11. 9. 2020 ve smyslu § 13 odst. 2 zákona byl řádně vyzván žalobkyní ve smyslu § 20 cit. zákona upomínkou k zaplacení dlužného pojistného s upozorněním na zánik pojištění v případě nezaplacení pojistného. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, pojištění zaniklo ve smyslu § 12 odst. 1 písm. e) zákona pro nezaplacení pojistného a žalobkyni z tohoto titulu vznikl nárok ve smyslu § 13 cit. zákona na pojistné, a to v celkové výši 967 Kč, tedy za část ročního pojistného období (od 3. 6. 2020 do 11. 9. 2020). Uvedenou částku žalovaný doposud neuhradil, proto soud žalobě v této části vyhověl. Žalobkyně se v žalobě domáhá dalších 300 Kč z titulu poplatku za odeslání upomínky (dle svého sazebníku nákladů, fakticky tedy všeobecných obchodních podmínek), který má ale dle soudu charakter smluvní pokuty a navíc představuje téměř 25 % dlužné částky. S ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, podle něhož v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis), nemohl soud žalobkyni přiznat smluvní pokutu ve výši 300 Kč, pojistná smlouva mezi žalobkyní a žalovaným je smlouvou spotřebitelskou a ujednání o smluvní pokutě neobsahovala. Soud dodává, že žalobkyni již v mnoha desítkách případů upozornil, že smluvní pokutu v uvedené podobě nemůže žalobkyni přiznat, přesto žalobkyně stále uplatňuje uvedenou smluvní pokutu. 5. Ve smyslu § 1970 o.z. soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyni úspěšné pouze z části (aritmeticky z 76,3 %) přiznal účelně vynaložené náklady řízení ve výši 738,50 Kč. Ty celkové dosáhly výše 1 489 Kč a podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměny právního zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (3x 200 Kč), paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3x 100 Kč) a částky ve výši 189 Kč odpovídající 21% DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala desítky. Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné. 7. Odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo vyhotoveno podle § 157 odst. 4 o.s.ř.