48 C 247/2021-17 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se původně v elektronickém rozkazním řízení, které bylo zahájeno dne 25. 2. 2021, domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 10 864 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně v řízení tvrdila, že její právní předchůdkyně, [právnická osoba] se žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na částku 8 000 Kč, splatnost úvěru měla nastat dne 15. 11. 2019. Žalovaná se měla ve smlouvě zavázat úvěr splatit a zaplatit věřiteli úroky přirostlé k úvěru ve výši 1 648 Kč a další poplatky s odkazem na obchodní podmínky a sazebník. Žalovaná však neměla jistinu úvěru, úroky a poplatky zaplatit. Od dne splatnosti úvěru dne 15. 11. 2019 mělo být žalované předepsáno zaplatit částku celkem 12 170 Kč, z toho jistina 8 000 Kč, smluvní pokuta ve výši 2 872 Kč, úroky do dne zesplatnění ve výši 1 148 Kč a úrok z prodlení. Přes výzvy právní předchůdkyně žalobkyně k zaplacení bylo žalovanou do sepisu žaloby na pohledávku uhrazeno pouze 200 Kč dne 6. 1. 2021 Smlouvou ze dne [datum] byla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena pohledávka za žalovanou, která o tomto byla písemně informována. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že na dluh hradila více než částku 700 Kč (500 Kč před postoupením a 200 Kč po postoupení), na výzvu soudu však žádné důkazy nepředložila. Strana žalující se prostřednictvím svého zástupce z účasti na nařízeném jednání řádně a včas omluvila, o odročení jednání nežádala. Žalovaná se prvního jednání účastnila, k dalšímu se nedostavila, byť stejného dne osobně donesla na podatelnu soudu žádost o umožnění splatit dluh ve splátkách. Soud proto ve věci postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) a věc rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Na základě provedeného dokazování (nepodepsané smlouvy o úvěru, výpisu z účtu, upomínky, předžalobní výzva, VOP, doklady k postoupení pohledávky) má soud pouze za prokázané, že žalobkyně zaslala na účet žalované částku 8 000 Kč dne 22. 10. 2019. Soud současně nedospěl na základě provedeného dokazování k závěru, že by žalobkyně v řízení prokázala uzavření tvrzené smlouvy o úvěru podle výše citovaného § 2395 o. z., příp. jiného smluvního závazkového vztahu. Předložený text smluv o úvěru není žádným způsobem podepsán žalovanou (ani žalobkyní), není tedy zřejmé, zda vůbec došlo k uzavření této konkrétní smlouvy o úvěru. Z provedeného dokazování (především z obchodních podmínek) je zřejmé, že žalobkyně využívá pro tvrzené uzavření smluv o úvěru elektronický způsob uzavření závazkového vztahu. Zvolený elektronický způsob uzavření však nijak kvalifikovaně negarantuje ani neosvědčuje identitu osoby na straně žalované v průběhu uzavírání smluvního vztahu. Identitu osoby uzavírající tvrzenou smlouvu nelze mít za prokázanou pouze na základě předložením osobních údajů zákazníka a doložením zaslání peněžních prostředků na daný účet, pokud zde není kvalifikovaným způsobem ověřena identita osoby, uzavírající smlouvu„ po internetu“. Není totiž zřejmé, jaké konkrétní smluvní podmínky byly s žalovaným skutečně ujednány, zvolený způsob elektronické komunikace neautentizuje a neidentifikuje osobu důvěryhodným způsobem. I pokud by takovou osobou byla skutečně žalovaná, není prokázáno, k jakému konkrétnímu znění smlouvy o úvěru, tj. k jakým konkrétním smluvním ujednáním, se vztahují poskytnuté peněžní prostředky, tj. jaké konkrétní podmínky (včetně obchodních podmínek) byly předloženy žalované, s čím žalovaná vyjádřila souhlas a zda se jedná o totožná smluvní ujednání, která jsou předložena soudu jako důkaz prokazující tvrzení žalobkyně. Soud nemůže ničeho zjistit k tomu, co žalovaná akceptovala, obzvláště za situace, kdy je předložena smlouva o úvěru s chybějící kvalifikovanou akceptací žalované. Chybí zde i garance nezměnitelnosti tvrzené elektronicky uzavřené smlouvy o úvěru k určitému časovému okamžiku (okamžik předložení textu/návrhu smlouvy žalované elektronickým způsobem), který by dostatečně zaručil, že od takového časového okamžiku již nedošlo ke změně textu smlouvy. Předložený text smlouvy o úvěru však žádnou takovou garanci neposkytuje, jedná se o dokument, který lze velice snadno vytvořit v textovém editoru, chybí cokoliv, co by dostatečně potvrzovalo, že se žalovaná s textem smlouvy seznámila a tento konkrétní text smlouvy/návrh pak skutečně jako úvěrovaná akceptovala. Nárok žalobkyně však bylo možné posoudit částečně jako důvodný nárok na vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.) v rozsahu zaslané částky celkem ve výši 8 000 Kč, jako plnění poskytnuté bez právního důvodu. Soud proto s ohledem na výše uvedené žalobě vyhověl pouze částečně v částce 7 300 Kč, když žalovaná uhradila částku 500 Kč před postoupením pohledávky, kterou původní dlužník započetl na úrok, a 200 Kč dne 6. 1. 2021. Důvodný je i úrok z prodlení požadovaný od dne data postoupení, žalovaná je totiž v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 2291, § 1970 o.z.) a žalobkyně žádala úrok z prodlení až po uplynutí tvrzené lhůty pro vrácení. Žaloba pak není důvodná co do požadovaného úroku 1 148 Kč, již zaplacené částku 700 Kč a smluvní pokuty v přepočítané výši 2 864 Kč, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by mezi účastníky došlo k ujednání, které by žalovanou zavazovalo k jejich úhradě. Soud tak žalobě vyhověl, i když z jiného právního důvodu než tvrdil žalobce, a uložil žalované povinnost k zaplacení částky 7 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 500 Kč od 16. 11. 2019 do 6. 1. 2021 a z částky 7 300 Kč od 7. 1. 2021 do zaplacení. Výrokem II. soud žalobu zamítl pro tvrzenou smluvní pokutu ve výši 2 864 Kč a úrok 1 148 Kč, když zároveň zamítl žalobu i co do částky 700 Kč, kterou žalovaná uhradila a žalobkyně ji započetla na jiné platby, k jejichž úhradě žalovaná nebyla zavázána. Jak je shora uvedeno, nebylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy, a nemohlo být tedy prokázáno ani platné sjednání tvrzené smluvní pokuty a smluvního úroku. Soud nevyhověl žádosti žalované o splátky, neboť tato žádost byla soudci doručena až po jednání. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 774,24 Kč, přičemž tato částka představuje 34,38 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 67,19 % a úspěchu žalované v rozsahu 32,81 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 864 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.