48 C 270/2021-15 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se původně v elektronickém rozkazním řízení, které bylo zahájeno dne 15. 4. 2021, domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 10 146 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně v řízení tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] původní výše jistiny úvěru měla činit 2 000 Kč, dne 20. 3. 2020 mělo na základě žádosti žalovaného dojít k navýšení jistiny úvěru na částku 7 500 Kč, splatnost úvěru měla nastat dne 20. 3. 2020. Žalovaný se měl ve smlouvě zavázat úvěr splatit a zaplatit věřiteli i smluvní pokutu 0,1 % z jistiny za každý den prodlení a 50 Kč za každou upomínku. Žalovaný však neměl jistinu úvěru zaplatit. Od dne splatnosti úvěru dne bylo žalovanému předepsáno zaplatit částku celkem 7 650 Kč, z toho jistina 7 500 Kč, poplatky za upomínky 150 Kč, smluvní pokuta ve výši 2 496 Kč a úroky z prodlení od 22. 3. 2020. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Ve věci bylo nařízeno jednání, strana žalující se prostřednictvím svého zástupce z účasti na jednání řádně a včas omluvila, o odročení jednání nežádala. Žalovaný se jednání nezúčastnil, byť k němu byl řádně předvolán dne 13. 8. 2021, stejného dne mu byla doručena i žaloba. Soud proto ve věci postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) a věc rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Na základě provedeného dokazování (smlouvy o úvěru, datového logu, obchodních podmínek, dokladů o čerpání, transakční historie, výzev k úhradě) má soud pouze za prokázané, že žalobkyně zaslala na účet žalovaného částku 2 000 Kč dne 20. 2. 2020, částku 1 000 Kč dne 28. 2. 2020, částku 1 000 Kč dne 2. 3. 2020, částku 1 100 Kč dne 4. 3. 2020, částku 900 Kč dne 8. 3. 2020, částku 500 Kč dne 11. 3. 2020, částku 500 Kč dne 12. 3. 2020 a částku 500 Kč dne 20. 3. 2020. Soud současně nedospěl na základě provedeného dokazování k závěru, že by žalobkyně v řízení prokázala uzavření tvrzené smlouvy o úvěru podle výše citovaného § 2395 o. z., příp. jiného smluvního závazkového vztahu, původně na částku 2 000 Kč, posléze na částku tvrzeného úvěru ve výši 7 500 Kč. Předložený text smluv o úvěru není žádným způsobem podepsán žalovaným (ani žalobkyní), není tedy zřejmé, zda vůbec došlo k uzavření těchto konkrétních smluv o úvěru. Z provedeného dokazování (především z obchodních podmínek) je zřejmé, že žalobkyně využívá pro tvrzené uzavření smluv o úvěru elektronický způsob uzavření závazkového vztahu. Zvolený elektronický způsob uzavření však nijak kvalifikovaně negarantuje ani neosvědčuje identitu osoby na straně žalovaného v průběhu uzavírání smluvního vztahu. Identitu osoby uzavírající tvrzenou smlouvu nelze mít za prokázanou pouze na základě předložením osobních údajů zákazníka a doložením zaslání peněžních prostředků na daný účet, pokud zde není kvalifikovaným způsobem ověřena identita osoby, uzavírající smlouvu„ po internetu“. Není totiž zřejmé, jaké konkrétní smluvní podmínky byly s žalovaným skutečně ujednány, zvolený způsob elektronické komunikace neautentizuje a neidentifikuje osobu důvěryhodným způsobem. I pokud by takovou osobou byl skutečně žalovaný, není prokázáno, k jakému konkrétnímu znění smlouvy o úvěru, tj. k jakým konkrétním smluvním ujednáním, se vztahují poskytnuté peněžní prostředky, tj. jaké konkrétní podmínky (včetně obchodních podmínek) byly předloženy žalovanému, s čím žalovaný vyjádřil souhlas a zda se jedná o totožná smluvní ujednání, které jsou předložena soudu jako důkaz prokazující tvrzení žalobkyně. Soud nemůže ničeho zjistit k tomu, co žalovaný akceptoval, obzvláště za situace, kdy je předložena smlouva o úvěru s chybějící kvalifikovanou akceptací žalovaného. Chybí zde i garance nezměnitelnosti tvrzené elektronicky uzavřené smlouvy o úvěru k určitému časovému okamžiku (okamžik předložení textu/návrhu smlouvy žalovanému elektronickým způsobem), který by dostatečně zaručil, že od takového časového okamžiku již nedošlo ke změně textu smlouvy. Předložený text smlouvy o úvěru však žádnou takovou garanci neposkytuje, jedná se o dokument, který lze velice snadno vytvořit v textovém editoru, chybí cokoliv, co by dostatečně potvrzovalo, že se žalovaný s textem smlouvy seznámil a tento konkrétní text smlouvy/návrh pak skutečně jako úvěrovaný akceptoval. Nárok žalobkyně však bylo možné posoudit částečně jako důvodný nárok na vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.) v rozsahu zaslané částky celkem ve výši 7 500 Kč, jako plnění poskytnuté bez právního důvodu. Soud proto s ohledem na výše uvedené žalobě vyhověl pouze částečně v částce 7 500 Kč, důvodný je i úrok z prodlení požadovaný od dne 22. 3. 2020, žalovaný je totiž v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 2291, § 1970 o.z.) a žalobkyně žádala úrok z prodlení až od data (ode dne následujícího) uplynutí tvrzené lhůty pro vrácení. Žaloba pak není důvodná co do poplatku ve výši 150 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 496 Kč, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by mezi účastníky k ujednání, které by žalovaného zavazovalo k jejich úhradě. Soud proto žalobu zamítl co do částky 2 646 Kč. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 077,36 Kč, přičemž tato částka představuje 47,84 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 73,92 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 26,08 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 146 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.