48 C 311/2020-9 — Okresní soud v České Lípě

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplacení úvěru poskytnutého právním předchůdcem žalobkyně ve výši 3 000 Kč. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: žalobkyně nabyla pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi [právnická osoba] [anonymizována tři slova] a žalobkyní. Původní věřitel ([právnická osoba] [anonymizováno]) uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru, podle které byla žalované poskytnuta částka 3 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku zvýšenou o 690 Kč (poplatek za sjednání úvěru) vrátit nejpozději do 26. 12. 2016. Žalovaná však na dlužnou částku nic nezaplatila a je od 27. 12. 2016 v prodlení. Pohledávka byla postoupena na právního předchůdce žalobkyně a posléze na žalobkyni. Tento skutkový stav je prokázán smlouvou o úvěru, platební informací, standartní informací k úvěru, obchodními podmínkami, smlouvou o postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní výzvou. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a povinností žalované bylo podle § 2396 o. z. vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplati úroky, případně odměnu za poskytnutí úvěru. To však žalovaná neučinila a od 1. 10. 2016 je v prodlení, proto má žalobkyně nárok i na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. Postoupení pohledávky je v souladu s § 1895 o. z. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 690 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.