48 C 359/2021-14 — Okresní soud v České Lípě

Žalobce žádal o přiznání částky shora uvedené částky, která představuje dluh ze smlouvy o revolvingovém úvěru, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným. Na odůvodnění své žaloby uvedl, že uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] žalobce se touto smlouvou zavázal poskytnout žalovanému úvěr ke kreditní kartě do výše úvěrového limitu 15 000 Kč, později navýšený na 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěru splatit v pravidelných měsíčních splátkách alespoň ve výši minimální měsíční splátky tj. 2% čerpaného úvěru. Žalovaný své povinnosti nesplnil a nesplácel úvěr řádně a včas. V souladu se smlouvou účastníků žalobce tedy dopisem ze dne 29. 2. 2020 prohlásil úvěr za ihned splatný. Žalobce žádá přiznání jistiny úvěru ve výši 49 936,85 Kč, kapitalizovaných úroků do zesplatnění ve výši 7 293,22 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení do 27. 1. 2021 ve výši 4 983,06 Kč a od 28. 1. 2021 ve výši 10% ročně, přiznání smluvních poplatků 1 895,94 Kč a smluvní pokuty 1 800 Kč a od 28. 1. 2021 také přiznání zákonných úroků z prodlení. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného (§ 101,odst.3 o.s.ř.) Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. V posuzovaném případě soud zjistil ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru [číslo] vydání a užívání kreditní karty, že byla uzavřena dne [datum] mezi [právnická osoba] a žalovaným ohledně poskytnutí peněžních prostředků žalovanému bankou do výše sjednaného úvěrového rámce v částce 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal takto poskytnuté peněžní prostředky vrátit, zaplatit úroky a další sjednané platby. Roční úroková sazba byla sjednána na 25,08 %, minimální splátka pak 2% z vyčerpaného úvěrového rámce. Z výpisů ke kreditní kartě žalovaného za období od 11, 12. 2014 do 29. 2. 2020 vyplývá, že žalovaný překročil sjednaný úvěrový rámec. Překročení sjednaného úvěrového rámce pak vyplývá i z platební historie. Z oznámení [právnická osoba] ze dne 1. 3. 2020 bylo zjištěno, že tímto dnem právní předchůdce žalobce zesplatnil pohledávku za žalovaným ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky 60 926,01 Kč a poplatku za upomínku ve výši 600 Kč. Žalobce doložil také svou předžalobní výzvu žalovanému k plnění ze dne 27. 1. 2021. Z uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žalobce se (po postoupení pohledávky) právem domáhá po žalovaném doplacení zbývající jistiny úvěru ve výši 49 936,85 Kč, kapitalizovaných úroků do zesplatnění ve výši 7 293,22 Kč, přiznání smluvních poplatků 1 895,94 Kč a smluvní pokuty 1 800 Kč. Proto bylo žalobě zcela vyhověno. Ve smyslu § 1970 občanského zákoníku byly žalobci přiznány také zákonné úroky z prodlení. Výše úroků z prodlení vychází z ustanovení § 2 nařízení vlády č.351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 068,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 146 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 53 632,79 Kč sestávající z částky 3 260 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 680 Kč ve výši 2 242,80 Kč.