51 C 104/2021-28 — Okresní soud v České Lípě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (dále jen„ žaloba“), který byl soudu doručen dne 22. 12. 2020, se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 20.987 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně v řízení tvrdila, že její právní předchůdce [anonymizováno] [právnická osoba] uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná měla čerpat úvěr ve výši 20.987,14 Kč, který žalovaná měla vrátit do 4. 4. 2020, což neměla učinit. Smlouva o úvěru měla být ujednána prostřednictvím stránek [webová adresa], úvěr měl být poskytnut na účet žalované č. [bankovní účet], [variabilní symbol]. Pohledávka za žalovanou měla být na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání dne [datum]. Zástupce žalobkyně se z účasti na jednání omluvil, o odročení jednání z důležitého důvodu nežádal. Žalovaná se jednání nezúčastnil,a, ani se řádně a včas z důležitého důvodu z účasti na jednání neomluvila. Předvolaní k jednání společně s žalobou bylo žalované doručeno dne 2. 9. 2021. U obou účastníků byla zachována desetidenní lhůta pro přípravu na jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a věc rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Není prokázána existence závazkového vztahu mezi věřitelem a žalovanou, který by bylo možné posoudit jako smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen “o. z.”), příp.. jako smlouvu o zápůjčce podle § 2390 o.z. Zvolený elektronický způsob uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru totiž nijak negarantuje a neautentizuje identitu žalované. Žalobě nebylo možné vyhovět ani z titulu bezdůvodného obohacení, neboť bylo nutné žalobkyni poučit o jiném právním názoru soudu podle § 118a odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně tvrdila poskytnutí revolvingového úvěru v konečné výši 720.987,19 Kč, s předložené faktury však ničeho takového nevyplývá, žalovaná částka je označena jako celková dlužná částka k datu splatnosti, naopak z faktury je zřejmé, že tvrzené poskytnuté peněžní prostředky tvoří další položky, které jsou spíše charakteru nákladového, než že by se jednalo o poskytnutí peněžních prostředků podle § 2395 cit. zákona. Soud proto žalobu zamítl. 5. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení byla zcela úspěšná žalovaná. Podle obsahu spisu žalované žádné náklady řízení nevznikly, soud proto žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu.