51 C 257/2020-16 — Okresní soud v České Lípě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl soudu doručen dne 20. 4. 2020, se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 6.300 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně v řízení tvrdila, že její právní předchůdce [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru, žalované měly být poskytnuty peněžní prostředky ve výši 5.000 Kč, které měla vrátit do 14. 2. 2016. Žalovaná však neměla ničeho zaplatit. Žalobkyně se po žalované domáhá částky 5.000 Kč a dále také nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1.300 Kč. Žalobkyně tvrdí aktivní legitimaci na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Současně také tvrdí elektronický způsob uzavření smlouvy o úvěru, kdy úvěr byl poskytnut prostřednictvím webových stránek www.pujckomat.cz. Žalobkyně také tvrdila poskytnutí peněžních prostředků na bankovní účet žalované č. [bankovní účet], [variabilní symbol]. 2. Ve věci bylo nařízeno jednání dne [datum]. Zástupce žalobkyně se z účasti na jednání řádně a včas omluvil, o odročení jednání nežádal. Žalovaná se jednání nezúčastnila, ani se řádně a včas z účasti na jednání neomluvila, o odročení jednání nežádala. Žaloba byla žalované doručena dne 14. 12. 2020, stejně tak i předvolání k jednání. U obou účastníků byla zachována desetidenní lhůta pro přípravu na jednání. Soud ve věci postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a věc rozhodl a projednal v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a provedeného dokazování. Při odůvodnění rozsudku soud postupoval podle § 157 odst. 4 o. s. ř. 3. Soud na základě provedené dokazování (smlouva o úvěru, dohoda o odeslání předžalobních výzev, podací lístek k předžalobní výzvě, výpis z běžného účtu, smlouva o postoupení pohledávky, oznámení o postoupení pohledávky, zpráva banky ze dne 7. 12. 2020) dospěl k závěru, že tvrzený nárok žalobkyně ze smlouvy o úvěru nebyl prokázán. Soud nezjistil, že by mezi účastníky došlo uzavření tvrzené smlouvy o úvěru. Předložené znění smlouvy sice obsahuje závazek právního předchůdce žalobkyně poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 5.000 Kč a závazek žalované vrátit částku 5.000 Kč a dále také zaplatit částku 1.300 Kč na poplatku za poskytnutí úvěru do 14. 2. 2016, smlouva je ve svém závěru označena datem [datum], z výpisu z běžného účtu vyplývá zaslání částky na účet žalované dne 7. 12. 2015. Soud však nezjistil, že by došlo k řádné akceptaci, předložená smlouva není žalovanou vůbec podepsána, alespoň ve formě prostého elektronického podpisu. Nárok žalobkyně proto nebylo možné posoudit jako nárok na vrácení poskytnutých peněžních prostředků podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) jako platně uzavřenou smlouvu o úvěru. Nárok však nebylo možné posoudit ani jako bezdůvodné obohacení na straně žalované. Žalobkyně v řízení tvrdila, že peněžní prostředky byly žalované zaslány na bankovní účet č. [bankovní účet]. Součástí skutkových tvrzení však nebylo tvrzení o konkrétním dni, kdy měly být peněžní prostředky žalované zaslány a z výpisu z běžného účtu vyplývá, že částka 5.000 Kč byla na účet žalované zaslána ještě před [datum] (dne [datum]), jak toto datum uvedeno v žalovanou nepodepsané smlouvě o úvěru. Bylo namístě žalobkyně poučit o jiném právním názoru soud podle § 118a odst. 2 o. s. ř. a žalobkyni vyzvat k doplnění skutkových tvrzení a označení dalších důkazů, neboť tvrzení žalobkyně neodpovídá zjištěný skutkový děj ani pro účely možného posouzení žalovaného nároku jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Jedná se však o procesní poučení, které je zásadně poskytováno účastníkům přítomným na jednání. Žalobkyně se však z jednání řádně a včas omluvila, prostřednictvím svého zástupce, nebylo tedy při jednání dne [datum] koho za žalobkyni poučit. Soud proto žalobu zamítl v celém rozsahu, žalobkyně v řízení nesplnila povinnost tvrzení a povinnost důkazní podle § 101 odst. 1 o. s ř. 4. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení byla zcela úspěšná žalovaná, náležela by jí náhrada nákladů řízení. Podle obsahu spisu však žalované žádné náklady řízení nevznikly, soud proto právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.