51 C 259/2021-15 — Okresní soud v České Lípě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (dále jen„ žaloba“), který byl soud doručen dne 28. 4. 2021, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 18.000 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně v řízení tvrdila, že její právní předchůdce společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ věřitel“) s žalovaným dne [datum] uzavřel smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě věřitel měl žalovanému poskytnout úvěru ve výši 12.000 Kč, tuto částku měl žalovaný vrátit do 26. 12. 2018, což žalovaný neměl učinit. Smlouva měla být uzavřena on-line prostřednictvím internetových stránek [webová adresa]. Protože žalovaný neměl ničeho vrátit, měl věřiteli vzniknout nárok na dohodnutou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Aktivní legitimaci žalobkyně tvrdí na základě postoupení pohledávky podle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], změna v osobě věřitele žalovanému byla oznámena dopisem ze dne 8. 9. 2020. Žalobkyně se po žalovaném domáhá jistiny ve výši 12.000 Kč, smluvní pokuty ve výši 6.000 Kč a neuhrazené paušální náhrady ve výši 100 Kč. Žalovaný neměl ničeho zaplatit. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání dne [datum]. Zástupce žalobkyně se z účasti na jednání řádně a včas omluvil, o odročení jednání nežádal. Žalovaný se jednání nezúčastnil, ani se řádně a včas neomluvil, nepožádal, předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno společně s žalobou dne 6. 9. 2021. Desetidenní lhůta pro přípravu na jednání je u obou účastníků řízení zachována. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“) a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud na základě provedeného dokazování (smlouva o úvěru ze dne [datum], VOP, potvrzení o úhradě, smlouva o postoupení pohledávek spolu s přílohou, oznámení o postoupení pohledávek spolu s poštovním podacím archem, předžalobní výzva) zjistil, že žalobkyně v řízení prokázala pouze poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 12.000 Kč a postoupení pohledávky za žalovaným věřitelem žalobkyni. Soud nezjistil, že by mezi účastníky řízení došlo k uzavření tvrzené smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z., tj. že se věřitel jako úvěrující zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky a že se žalovaný jako úvěrovaný zavázal peněžní prostředky a další ujednané položky (smluvní pokuta, paušální náhrada nákladů na upomínání) vrátit věřiteli. Předložený text smluv o úvěru sice obsahuje způsob vzniku tvrzeného závazkového vztahu, nicméně zvolený elektronický způsob uzavření nijak negarantuje ani neosvědčuje identitu osoby na straně žalovaného v průběhu uzavírání smluvního vztahu. Identitu osoby uzavírající tvrzenou smlouvu nelze mít za prokázanou předložením osobních údajů zákazníka a doložení zaslání peněžních prostředků na daný účet, příp. tvrzením či doložením verifikační platby v symbolické výši. Není totiž zřejmé, jaké konkrétní smluvní podmínky byly s žalovaným skutečně ujednány, zvolený způsob elektronické komunikace neautentizuje a neidentifikuje osobu na straně žalovaného (ostatně i na straně věřitele) důvěryhodným způsobem. I pokud by takovou osobou byl skutečně žalovaný, není prokázáno, k jakému konkrétnímu znění smlouvy o úvěru, tj. k jakým konkrétním smluvním ujednáním, se vztahují poskytnuté peněžní prostředky, tj. jaké konkrétní podmínky byly předloženy žalovanému, s čím žalovaný vyjádřil souhlas a zda se jedná o totožná smluvní ujednání, které jsou předložena soudu jako důkaz prokazující tvrzení žalobkyně. Soud nemůže ničeho zjistit k tomu, co žalovaný akceptoval, text předložené smlouvy není žádným způsobem podepsán ani jedním z účastníků smlouvy o úvěru. Lze říci, že soudu je předložen pouhý návrh smlouvy o úvěru. Jedná se o dokument, který lze velice snadno vytvořit v textovém editoru, chybí cokoliv, co by dostatečně potvrzovalo, že se žalovaný s textem smlouvy seznámil a tento konkrétní text smlouvy/návrh pak skutečně jako úvěrovaný akceptoval, samotná akceptace žalovaným zcela chybí. Nárok žalobkyně však bylo možné posoudit částečně jako důvodný nárok na vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.) v rozsahu zaslané částky 12.000 Kč, jako plnění poskytnuté bez právního důvodu, protože žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků ve výši 12.000 Kč věřitelem žalovanému. Soud proto s ohledem na výše uvedené žalobě vyhověl pouze částečně v částce 12.000 Kč a v úroku z prodlení (§ 2291, § 1970 o.z.). Ve zbytku žaloby byla žaloba zamítnuta. V řízení nebyla prokázána dohoda účastníků o smluvní pokutě (požadovaná v částce 6.000 Kč) či o povinnosti žalovaného k úhradě paušální náhrady ve výši 100 Kč. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 750,82 Kč, přičemž tato částka představuje 33,34 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66,67 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 33,33 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 6. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.