51 C 278/2021-14 — Okresní soud v České Lípě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (dále jen„ žaloba“), který byl soudu doručen dne 6. 5. 2021, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 2.542 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně v řízení tvrdila, že její právní předchůdce společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě měla žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 2.000 Kč. Žalovaný se měl zavázat vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 542 Kč do 15. 1. 2016, což neměl doposud učinit. Aktivní legitimaci žalobkyně tvrdí na základě postoupení pohledávky za žalovaným věřitelem podle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaný neměl ničeho zaplatit. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání dne [datum]. Zástupce žalobkyně se z účasti na jednání omluvil, o odročení jednání z důležitého důvodu nežádal. Žalovanému bylo předvolání k jednání doručeno dne 20. 9. 2021, stejného dne byla žalovanému doručena žaloba. Soud proto ve věci postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a věc rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Na základě provedeného dokazování (dokumenty z CEPR – zejména výpis z účtu, oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzva, smlouva o zápůjčce, smlouva o postoupení pohledávek) soud dospěl k závěru, že v řízení bylo žalobkyní pouze prokázáno poskytnutí částky 2.000 Kč žalovanému a postoupení pohledávky za žalovaným na současnou žalobkyni. V řízení nebyla prokázána existence smluvního závazkového vztahu mezi věřitelem a žalovaným na základě tvrzené smlouvy o zápůjčce (podle označení osoby žalovaného se jedná o spotřebitelský úvěr) s ohledem elektronický způsob uzavření uvedené smlouvy, přičemž zvolený způsob uzavření smlouvy nijak negarantuje a neautentizuje identitu žalovaného, smlouva navíc není absolutně žádným způsobem žalovaným akceptována, natož podepsána. Nárok však bylo možné částečně posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen “o.z.”) v rozsahu částky 2.000 Kč včetně odpovídajícího úroku z prodlení podle § 1970 o.z. za dobu od 9. 2. 2021 do zaplacení. V řízení nebylo prokázáno, že by věřitel či žalobkyně prokazatelně vyzval žalovaného k vydání poskytnutého plnění dříve než na základě předžalobní upomínky ze dne 2. 2. 2021 ve spojení s domněnkou doby dojití podle § 573 o. z. a v upomínce stanovené lhůty k zaplacení do tří dnů. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná, neboť nebyl prokázána existence dohody o zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru a dále nebylo prokázáno prodlení žalovaného dříve než před 9. 2. 2021 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 854,09 Kč, přičemž tato částka představuje 57,36 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 78,68 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 21,32 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 542 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 6. Soud při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení přihlédl k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/07 ze dne 24. července 2007, o drobných nárocích, které se týká pohledávek z občanskoprávních a obchodních závazků, a zároveň vzal na zřetel nález Ústavního soudu ze dne 29. března 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/2011, o nutnosti dodržení principu proporcionality mezi výší vymáhané částky a náhradou nákladů řízení. 7. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.