51 C 302/2021-15 — Okresní soud v České Lípě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (dále jen„ žaloba“), který byl soudu doručen dne 17. 5. 2021, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 9.188 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně v řízení tvrdila, že její právní předchůdce společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“), měl s žalovaným uzavřít smlouvu o úvěru, na jejímž základě věřitel měl žalovanému poskytnout dne [datum] úvěr ve výši 7.500 Kč na účet žalovaného č. [bankovní účet], který měl žalovaný vrátit nejpozději dne 11. 10. 2016, což žalovaný neměl učinit. Žalovaný se měl zavázat vrátit vedle jistiny úvěru taktéž poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1.688 Kč Smlouva měla být uzavřena prostřednictvím webových stránek [webová adresa]. Žalovaný neměl ničeho vrátit ani na základě upomínky. Aktivní legitimaci žalobkyně tvrdí na základě postoupení pohledávek podle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání dne [datum]. Zástupce žalobkyně se z účasti na jednání omluvil, o odročení jednání z důležitého důvodu nežádal. Žalovanému bylo předvolání k jednání doručeno dne 27. 8. 2021, stejného dne byla žalovanému doručena žaloba. Obojí bylo doručeno tzv. fikcí doručení podle § 49 odst. 4 o. s. ř.. Žalovaný se jednání nezúčastnil, ani se řádně a včas z důležitého důvodu z účasti na jednání neomluvil. Soud proto ve věci postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a věc rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že v řízení bylo žalobkyní pouze prokázáno poskytnutí částky 7.500 Kč žalovanému a postoupení pohledávky za žalovaným na současnou žalobkyni. V řízení nebyla prokázána existence smluvního závazkového vztahu mezi věřitelem a žalovaným na základě tvrzené smlouvy o úvěru s ohledem elektronický způsob uzavření uvedené smlouvy, přičemž zvolený způsob uzavření smlouvy nijak negarantuje a neautentizuje identitu žalovaného. Nárok však bylo možné částečně posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen “o.z.”) v rozsahu částky 7.500 Kč včetně odpovídajícího úroku z prodlení podle § 1970 o.z. za dobu od 9. 2. 2021 do zaplacení. V řízení nebylo prokázáno, že by věřitel či žalobkyně prokazatelně vyzval žalovaného k vydání poskytnutého plnění dříve než na základě předžalobní upomínky ze dne 2. 2. 2021 (stejného dat je i oznámení o postoupení pohledávky) ve spojení s domněnkou doby dojití podle § 573 o. z. a v upomínce stanovené lhůty k zaplacení do tří dnů. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná, neboť nebyl prokázána existence dohody o zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru a dále nebylo prokázáno prodlení žalovaného dříve než před 9. 2. 2021. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 386,45 Kč, přičemž tato částka představuje 63,26 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 81,63 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 18,37 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 188 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 400 Kč ve výši 1 134 Kč. 6. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.