51 C 319/2021-20 — Okresní soud v České Lípě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (dále jen„ žaloba“), který byl soudu doručen dne 21. 4. 2021, ve znění doplnění ze dne 8. 10. 2021, právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 1.088 Kč. Žalobkyně v řízení tvrdila uzavření smlouvy o povinném ručení [číslo] mezi věřitelem a žalovaným dne [datum]. Žalovaný se měl zavázat platit pojistné za roční pojistné období ve výši 3.572 Kč počínaje dnem [datum], předmětem pojištění mělo být vozidlo tov. Zn. [anonymizováno], model [název], [registrační značka]. Žalovaný však pojistné nezaplatil v plné výši, mělo dojít k úhradě první platby ve výši 875 Kč, následně mělo být žalovanému oznámeno zvýšení běžného pojistného na částku 893 Kč, ani na základě upomínky, ve které měl být žalovaný upozorněn na možnost zániku pojistného. Pojistné nemělo být uhrazeno, pojištění proto k 29. 12. 2019 zaniklo, věřiteli však mělo vzniknout právo na pojistné za dobu do zániku pojištění ve výši 1.088 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Usnesením ze dne 12. 10. 2021, č.j. 51 C 319/2021-16, bylo rozhodnuto, že na straně žalobkyně bude v řízení pokračováno se společností [právnická osoba], [IČO], neboť došlo k zániku předcházející žalobkyně k [datum] a ke dni účinnosti přeshraniční fúze došlo k převodu veškerého jmění na výše uvedenou společnost. 4. Ve věci bylo nařízeno jednání dne [datum]. Zástupce nové žalobkyně se z účasti na jednání řádně a včas omluvil, o odročení jednání nežádal. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, ani se řádně a včas neomluvil, nepožádal o odročení jednání. Žalovanému bylo předvolání k jednání doručeno spolu s žalobou dne 20. 9. 2021. U obou účastníků byla zachována desetidenní lhůta pro přípravu na jednání. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř“) a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 5. Podle § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. 6. Podle § 3 odst. 1 věta prvá, druhá zákona č. 168/1999 Sb., pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem. Pojistitel je vždy povinen uzavřít pojistnou smlouvu, jestliže návrh na její uzavření neodporuje tomuto zákonu, zákonu upravujícímu pojistnou smlouvu nebo pojistným podmínkám pojistitele. 7. Podle § 13 odst. 2 věta prvá téhož zákona zanikne-li pojištění odpovědnosti před uplynutím doby, na kterou bylo pojištění sjednáno, má pojistitel právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo. Z provedeného dokazování (smlouva o povinném ručení [číslo] akceptační dopis, upomínka k pojistné smlouvě spolu s potvrzením o doručení, zánik pojistné smlouvy, přehled předpisů a plateb, pojistné podmínky, obchodní podmínky) má soud za zjištěnou uzavřenou smlouvu o povinném ručení jako pojistné smlouvy podle § 2758 o. z. mezi věřitelem a žalovaný, kterou se žalovaný zavázal hradit pojistné za pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a za další dohodnuté pojištění v rozsahu dle pojistné smlouvy (produkt [anonymizováno] [příjmení]) za pojištění vozidla [značka] [název]. Žalovaný byl taktéž upozorněn na změnu výše pojistného. Žalovaný však dohodnuté pojistné řádně nehradil, byl věřitelem opakovaně k úhradě dlužného pojistného vyzván, včetně upozornění na možnost zániku pojištění, pokud k jeho úhradě nedojde. Žalovaný dlužné pojistné neuhradil, pojištění výše specifikovaného vozidla k 29. 12. 2019 zaniklo, o čemž byl žalovaný taktéž informován. Věřitel a tedy i nyní žalobkyně, na kterou přešlo veškeré jmění věřitele na základě přeshraniční fúze, má pak podle § 13 odst. 2 cit. zákona nárok na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo. Žalovaný měl povinnost hradit dohodnuté pojistné podle § 2758 odst. 1 o. z., což však řádně neplnil, pojištění odpovědnosti však z důvodu jeho prodlení s úhradou dohodnutého pojistného k 29. 12. 2019 zaniklo, žalobkyni má pak nárok na pojistné do konce kalendářního měsíce, v němž došlo k zániku pojištění, a které žalobkyně vyčíslila částkou 1.088 Kč včetně dlužného pojistného. Soud proto žalobě vyhověl v plném rozsahu, včetně úroku z prodlení, neboť žalovaný je s úhradou dlužného pojistného v prodlení (§ 1970 o. z.). 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 442,48 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 088 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 1 000 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. s tím, že odměna byla dle § 14b odst. 4 a. t. omezena výší tarifní hodnoty, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 688 Kč ve výši 354,48 Kč. 9. Soud při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení přihlédl k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/07 ze dne 24. července 2007, o drobných nárocích, které se týká pohledávek z občanskoprávních a obchodních závazků, a zároveň vzal na zřetel nález Ústavního soudu ze dne 29. března 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/2011, o nutnosti dodržení principu proporcionality mezi výší vymáhané částky a náhradou nákladů řízení.