51 C 322/2021-15 — Okresní soud v České Lípě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (dále jen„ žaloba“), který byl soudu doručen dne 7. 6. 2021, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 16.536,12 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně v řízení tvrdila uzavření smlouvy o úvěru mezi jejím právním předchůdcem společností [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) a žalovaným, na jejímž základě měl věřitel žalovanému dne 15. 2. 2016 poskytnout peněžní prostředky ve výši 13.000 Kč na účet žalovaného č. [bankovní účet], [variabilní symbol]. Žalovaný se měl zavázat peněžní prostředky vrátit nejpozději do 16. 3. 2016 společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3.536,12 Kč, což neměl doposud učinit ani zčásti. Smlouva měla být uzavřena na základě registrace žalovaného na webových stránkách [webová adresa], zřízení uživatelského a zaslání žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru. Úvěr měl být žalovanému vyplacen dne 15. 2. 2016. Aktivní legitimaci žalobkyně tvrdí na základě postoupení pohledávky za žalovaným podle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání dne [datum]. Zástupce žalobkyně se z účasti na jednání omluvil, o odročení jednání z důležitého důvodu nežádal. Žalovanému bylo předvolání k jednání doručeno dne 20. 9. 2021, stejného dne byla žalovanému doručena žaloba. Soud proto ve věci postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a věc rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Na základě provedeného dokazování (dokumenty z CEPR – zejména výpis z účtu, oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzva, smlouva o zápůjčce, smlouva o postoupení pohledávek) soud dospěl k závěru, že v řízení bylo žalobkyní pouze prokázáno poskytnutí částky 13.000 Kč žalovanému dne 15. 2. 2016 a postoupení pohledávky za žalovaným na současnou žalobkyni. V řízení nebyla prokázána existence smluvního závazkového vztahu mezi věřitelem a žalovaným na základě tvrzené smlouvy o zápůjčce (podle označení osoby žalovaného se jedná o spotřebitelský úvěr) s ohledem elektronický způsob uzavření uvedené smlouvy, přičemž zvolený způsob uzavření smlouvy nijak negarantuje a neautentizuje identitu žalovaného, smlouva navíc není absolutně žádným způsobem žalovaným akceptována, natož podepsána. Nárok však bylo možné částečně posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen “o.z.”) v rozsahu částky 13.000 Kč včetně odpovídajícího úroku z prodlení podle § 1970 o.z. za dobu od 9. 2. 2021 do zaplacení. V řízení nebylo prokázáno, že by věřitel či žalobkyně prokazatelně vyzval žalovaného k vydání poskytnutého plnění dříve než na základě předžalobní upomínky ze dne 2. 2. 2021 ve spojení s domněnkou doby dojití podle § 573 o. z. a v upomínce stanovené lhůty k zaplacení do tří dnů. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná, neboť nebyl prokázána existence dohody o zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru a dále nebylo prokázáno prodlení žalovaného dříve než před 9. 2. 2021. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 289,04 Kč, přičemž tato částka představuje 57,24 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 78,62 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 21,38 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 536,12 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 6. Soud při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení přihlédl k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/07 ze dne 24. července 2007, o drobných nárocích, které se týká pohledávek z občanskoprávních a obchodních závazků, a zároveň vzal na zřetel nález Ústavního soudu ze dne 29. března 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/2011, o nutnosti dodržení principu proporcionality mezi výší vymáhané částky a náhradou nákladů řízení. 7. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.