51 C 349/2021-14 — Okresní soud v České Lípě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (dále jen„ žaloba“), který byl soudu doručen dne 24. 5. 2021, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 7.178 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdí uzavření smlouvy o úvěru mezi jejím právním předchůdcem společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ věřitel“) a žalovaným prostřednictvím webových stránek [webová adresa], na jejímž základě věřitel měl žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 5.000 Kč dne 1. 4. 2019 na bankovní účet č. [bankovní účet], [variabilní symbol] a žalovaný se měl zavázat vrátit peněžní prostředky spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2.030,05 Kč a úrokem ve výši 147,95 Kč do 1. 5. 2019. Žalovaný však neměl peněžní prostředky vrátit. Aktivní legitimaci žalobkyně tvrdí na základě postoupení pohledávky podle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání dne [datum]. Zástupce žalobkyně se z účasti na jednání omluvil, o odročení jednání z důležitého důvodu nežádal. Žalovanému bylo předvolání k jednání doručeno dne 1. 11. 2021, stejného dne byla žalovanému doručena žaloba. Soud proto ve věci postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a věc rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Na základě provedeného dokazování (dokumenty z CEPR – zejména potvrzení o provedené platbě, oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzva, smlouva o spotřebitelském úvěru č. [spisová značka], standardní informace, smlouva o postoupení pohledávek) soud dospěl k závěru, že v řízení bylo žalobkyní pouze prokázáno poskytnutí částky 5.000 Kč žalovanému a postoupení pohledávky za žalovaným na současnou žalobkyni. V řízení nebyla prokázána existence smluvního závazkového vztahu mezi věřitelem a žalovaným na základě tvrzené smlouvy o úvěru s ohledem elektronický způsob uzavření uvedené smlouvy, přičemž zvolený způsob uzavření smlouvy nijak negarantuje a neautentizuje identitu žalovaného. Nárok však bylo možné částečně posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen “o.z.”) v rozsahu částky 5.000 Kč včetně odpovídajícího úroku z prodlení podle § 1970 o.z. za dobu od 16. 10. 2020 do zaplacení. V řízení nebylo prokázáno, že by věřitel či žalobkyně prokazatelně vyzval žalovaného k vydání poskytnutého plnění dříve než na základě předžalobní upomínky ze dne9. 10. 2020 ve spojení s domněnkou doby dojití podle § 573 o. z. a v upomínce stanovené lhůty k zaplacení do tří dnů. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná, neboť nebyl prokázána existence dohody o zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2.030,05 Kč a vznik nároku žalobkyně na zaplacení požadovaného úroku ve výši 147,95 Kč, a v neposlední řadě nebylo prokázáno prodlení žalovaného dříve než před 16. 10. 2020, tudíž žalobkyni nenáleží ani úrok z prodlení požadovaný za dobu od 2. 5. 2019 do 15. 10. 2020. Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou s odkazem na § 1879, § 1882 odst. 1 o. z. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 585,47 Kč, přičemž tato částka představuje 39,32 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 69,66 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 30,34 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 178 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 6. Soud při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení přihlédl k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/07 ze dne 24. července 2007, o drobných nárocích, které se týká pohledávek z občanskoprávních a obchodních závazků, a zároveň vzal na zřetel nález Ústavního soudu ze dne 29. března 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/2011, o nutnosti dodržení principu proporcionality mezi výší vymáhané částky a náhradou nákladů řízení. Nelze přehlédnout typické znění formulářové žaloby – ustálený vzor žaloby, což soud dovozuje z porovnání různých návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu a zvolenou formu označování konkrétních skutkových tvrzení – časových údajů, občasných nevyplněných polí, ve kterých zůstávají vysvětlovací údaje typu„ úrok z prodlení od data prodlení“,„ datum uzavření smlouvy“. 7. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.