51 C 373/2021-12 — Okresní soud v České Lípě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (dále jen„ žaloba“), který byl soudu doručen dne 24. 5. 2021, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 10.179 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila uzavření smlouvy o úvěru mezi jejím právním předchůdcem společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ věřitel“) a žalovaným, na jejímž základě věřitel měl žalovanému poskytnout úvěru ve výši 7.000 Kč dne 24. 6. 2019, žalovaný se měl zavázat vrátit úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2.971,88 Kč úroku ve výši 207,12 Kč do 24. 7. 2019, což neměl doposud učinit. Úvěr měl být žalovanému poskytnut na bankovní účet č. [bankovní účet], [variabilní symbol] Smlouva měla být uzavřena prostřednictvím webových stránek [webová adresa]. Žalovaný neměl ničeho vrátit. Aktivní legitimaci žalobkyně tvrdí na základě postoupení pohledávky podle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 2. Žalovaný ve věci uvedl, že se snažil splácet žalovanou pohledávku. 3. Soud na základě provedeného dokazování (dokumenty z CEPRU, zejména potvrzení o provedené platbě, smlouva o spotřebitelském úvěru č. [spisová značka], oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně výzvy k úhradě ze dne 9.10.2020) dospěl k závěru, že v řízení bylo žalobkyní pouze prokázáno poskytnutí částky 7.000 Kč žalovanému a postoupení pohledávky za žalovaným na současnou žalobkyni. V řízení nebyla prokázána existence smluvního závazkového vztahu mezi věřitelem a žalovaným na základě tvrzené smlouvy o úvěru s ohledem elektronický způsob uzavření uvedené smlouvy, přičemž zvolený způsob uzavření smlouvy nijak negarantuje a neautentizuje identitu žalovaného. Žalovaný nepopřel žalovanou částku, uváděl snahu o splácení. Zvolený způsob uzavření smlouvy však současně nijak nezaručuje nezměnitelnost předkládaného textu smlouvy o úvěru od určitého časového okamžiku, a to okamžiku případné akceptace. Nelze proto ani při sdělení žalovaného o jeho snaze hradit pohledávku, z uvedeného vycházet a dospět k závěru o platném uzavření smlouvy o (spotřebitelském) úvěru. Nárok však bylo možné částečně posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen “o.z.”) v rozsahu částky 7.000 Kč včetně odpovídajícího úroku z prodlení podle § 1970 o.z. za dobu od 16. 10. 2020 do zaplacení. V řízení nebylo prokázáno, že by věřitel či žalobkyně prokazatelně vyzval žalovaného k vydání poskytnutého plnění dříve než na základě předžalobní upomínky ze dne 9. 10. 2020 ve spojení s domněnkou doby dojití podle § 573 o. z. a v upomínce stanovené lhůty k zaplacení do tří dnů. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná, neboť nebyl prokázána existence dohody o zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2.971,88 Kč a vznik nároku žalobkyně na zaplacení požadovaného úroku ve výši 207,12 Kč, a v neposlední řadě nebylo prokázáno prodlení žalovaného dříve než před 16. 10. 2020, tudíž žalobkyni nenáleží ani úrok z prodlení požadovaný za dobu od 25. 7. 2019 do 15. 10. 2020. Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou s odkazem na § 1879, § 1882 odst. 1 o. z. 4. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 845,40 Kč, přičemž tato částka představuje 37,54 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68,77 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 31,23 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 179 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 5. Soud při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení přihlédl k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/07 ze dne 24. července 2007, o drobných nárocích, které se týká pohledávek z občanskoprávních a obchodních závazků, a zároveň vzal na zřetel nález Ústavního soudu ze dne 29. března 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/2011, o nutnosti dodržení principu proporcionality mezi výší vymáhané částky a náhradou nákladů řízení. Nelze přehlédnout typické znění formulářové žaloby – ustálený vzor žaloby, což soud dovozuje z porovnání různých návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu a zvolenou formu označování konkrétních skutkových tvrzení – časových údajů, občasných nevyplněných polí, ve kterých zůstávají vysvětlovací údaje typu„ úrok z prodlení od data prodlení“,„ datum uzavření smlouvy“. 6. Soud vyhověl žádosti žalovaného o uložení plnění ve splátkách, žalovaný je schopen splácet částku 4.000 Kč měsíčně, tomu odpovídá i nižší výše přisouzené pohledávky i při zohlednění příslušenství pohledávky (úrok z prodlení, náhrada nákladů řízení).