10 C 170/2022-20 — Okresní soud v České Lípě

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nezaplaceného jízdného a přirážky k jízdnému jako smluvní pokuty. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce tak učinil již v návrhu, který soudu došel dne 24. 1. 2022, žalovanému byla v souladu s o.s.ř. doručena dne 27. 5. 2022, kde byl upozorněn, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, přičemž byl upozorněn, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a bude rozhodnuto pouze na základě skutečností založených účastníky k soudnímu spisu. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Ze zápisu o provedení přepravní kontroly [číslo] bylo zjištěno, že žalovaný dne 20. 11. 2021 cestoval [anonymizováno] – [anonymizována dvě slova] veřejné hromadné dopravy provozovanou žalobcem, čímž uzavřel smlouvu o přepravě osob. V 10:41 hodin uvedeného dne byla provedena přepravní kontrola, při které se žalovaný neprokázal žádným platným jízdním dokladem a neuhradil ani na výzvu jízdné a přirážku k jízdnému jako smluvní pokutu. Splatnost pohledávky nastala v den provedení přepravní kontroly, přičemž smluvní pokuta podle smluvních přepravních podmínek činí 1 500 Kč. Dne 12. 1. 2022 byla právním zástupcem žalobce žalovanému zaslána výzva k úhradě dlužné částky, jakožto předžalobní výzva, přesto do současné doby nebylo nic uhrazeno. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2550 občanského zákoníku smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné, tyto povinnosti vyplývají z ust. § 18a zák.č. 111/1994 Sb., o silniční přepravě, dále z vyhlášky č. 175/2000 Sb. Oprávněnost požadavku a výše přirážky k jízdnému jako smluvní pokuty vyplývá ze shora uvedené právní úpravy a dále z článku 8 odst. 4 smluvních přepravních podmínek PID. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.