10 C 182/2022-28 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobou podanou dne 19. 11. 2021 se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 9 850 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce 7. 12. 2020 uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované spotřebitelský úvěr ve výši 6 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr, včetně poplatku za jeho poskytnutí v pravidelných měsíčních splátkách. Předmětem žaloby je částka 6 000 Kč, která představuje neuhrazenou jistinu, poplatky za poskytnutí úvěru ve výši 198 Kč, poplatky za expres výplatu v celkové výši 199 Kč, úroky v celkové výši 1 176 Kč, účelně vynaložené náklady na vymáhání ve výši 560 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 717 Kč. Dále požaduje kapitalizovaný úrok z prodlení a běžný úrok z prodlení ve výši 36,71 Kč. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně tak učinila již v podané žalobě, žalovaná byla v tomto směru poučena v rámci výzvy, aby se vyjádřila k žalobě, která jí byla zaslána dne 29. 6. 2022, přičemž byla současně upozorněna, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.), aplikoval soud na posouzení dané věci právě ustanovení toho zákoníku a dále pak ustanovení zákona č.257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. 4. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 5. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovanou a žalobcem byla dne 7. 12. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se úvěrující společnost zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky spolu s úrokem, poplatkem za poskytnutí úvěru a dalšími volitelnými poplatky zaplatit v příslušných měsíčních splátkách. Z předloženého potvrzení vyplývá, že úvěr byl poskytnut dne 7. 12. 2020 na účet žalované, což si soud ověřil důkazem u příslušné banky. Soud rovněž konstatoval informace o spotřebitelském úvěru, sazebník poplatků, výpis z úvěrového účtu, upomínky, předžalobní výzvu. Žalobce úvěr zesplatnil s ohledem na řádné nesplácení úvěru ke dni 26. 4. 2021, kdy téhož dne byl žalovaná vyzvána ke splacení celého dluhu, jak bylo doloženo. Na výzvu žalovaná nereagovala a po zesplatnění úvěru neuhradila žádnou částku. Žalobce také doložil, jaké poplatky konkrétně a kdy byly účtovány v souladu s uzavřenou smlouvou. 8. Lze tedy uzavřít, že žalované tak vznikla povinnost vrátit žalobci částku ve výši 9 850 Kč, k jejímuž zaplacení soud žalovanou zavázal a to spolu s příslušenstvím, které bylo doloženo. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř.. Žalobce byl ve sporu úspěšný, a proto mu byly náklady přiznány. Ty byly stanoveny na částku 1 489 Kč a představují odměnu za 3 úkony právní služby po 200 Kč (§ 14b odst. 1 vyhlášky č.177/1996 Sb.), 3x režijní paušál po 100 Kč (§14b odst. 5 citované vyhlášky). Byla přiznána rovněž náhrada za DPH 21% a soudní poplatek ve výši 400 Kč.