10 C 190/2022-28 — Okresní soud v České Lípě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu postoupené pohledávky z poskytnutého revolvingového úvěru. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce souhlasil s tímto postupem již ve svém návrhu. Žalovaný byl soudem vyzván, aby se ve lhůtě 15 dnů vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, kdy byl upozorněn na to, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Tuto výzvu převzal 20. 5. 2022. 3. Žalobou podanou dne 22. 7. 2021 se žalobce domáhá na žalovaném zaplacení částky 7 821,20 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce ([příjmení] [příjmení]) dne 5. 11. 2020 uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 7 821,20 Kč, se splatností dne 5. 3. 2021. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru a dále pak poplatek za poskytnutí úvěru. Z čerpaného úvěru žalovaný neuhradil ničeho. Žalobce současně požaduje přiznání zákonného úroku z prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 mělo dojít k převedení pohledávky na žalobce. Ve spise je založeno oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 4. 2021 jež odkazuje na uvedenou smlouvu o postoupení pohledávek s osobou žalovaného ze dne 27. 1. 2020, která byla doložena, ovšem bez uvedení konkrétních pohledávek a dlužníků a dále výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 20. 4. 2021, kterou se právní zástupce žalobce obrací na žalovaného s tím, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne 5. 11. 2020 mezi původním věřitelem a žalovaným došlo k zapůjčení částky 5 000 Kč, kdy tento úvěr včetně poplatků nebyl uhrazen a podle této výzvy jej [právnická osoba] [příjmení] postoupila smlouvou o postoupení pohledávek, ovšem ze dne 20. 12. 2019, na žalobce. 4. Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), aplikoval soud na posouzení dané věci právě ustanovení toho zákoníku a dále pak ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. 5. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 6. Podle § 1895, odst. 1 občanského zákoníku nevylučuje-li to povaha smlouvy, může kterákoliv strana převést jako postupitel svá práva a povinnosti ze smlouvy nebo z její části třetí osobě, pokud s tím postoupená strana souhlasí a pokud nebylo dosud splněno. 7. Z důkazů předložených žalobcem bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 5. 11. 2020 došlo k uzavření tvrzené smlouvy o úvěru. Poskytnutí finančních prostředků bylo prokázáno potvrzením o provedené platbě, z které vyplývá, že právní předchůdce žalobce poskytl na účet žalovanému dne 5. 11. 2020 částku 5 000 Kč. Upomínka a výzva k plnění spolu s předžalobní výzvou byla žalobcem žalovanému odeslána dne 20. 4. 2021. S ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru (5. 11. 2020) nemohlo tedy dojít k platnému postoupení pohledávek smlouvou ze dne 27. 1. 2020 (a již vůbec ne dne 20. 12. 2019), neboť v té době ještě smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřena nebyla. Z těchto důvodů má soud za to, že žalobce neprokázal platné postoupení pohledávky, tedy není v této věci oprávněnou osobou a nemá vůči žalovanému žádný právní titul na základě, kterého by bylo možno rozhodnout o plnění. Z těchto důvodů soudu nezbylo než žalobu zamítnout v plném rozsahu. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř.. Žalobce nebyl ve sporu úspěšný, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Žalovaný žádné náklady neuplatnil, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.