10 C 195/2022-18 — Okresní soud v České Lípě

Žalobce žádal o přiznání shora uvedené částky, která představuje pojistné do zániku pojištění za období od 1. 11. 2020 do 1. 4. 2021. Na odůvodnění své žaloby uvedl, že mezi účastníky byla dne 31. 8. 2020 s účinností od 1. 9. 2020 uzavřena pojistná smlouva [číslo] kdy předmětem smlouvy bylo [anonymizována dvě slova] pojištění – [anonymizováno]. Pojistné bylo sjednáno na 400 Kč měsíčně za pojistné období, kdy pojistné bylo splatné v první den příslušného pojistného období. Žalovaná však sjednané pojistné nezaplatila, v důsledku neplacení pojistného pojištění zaniklo. Součástí žalované částky je pak i požadavek žalobce na úhradu úroku z prodlení v zákonné výši za období od 10. 5. 2021 do 22. 11. 2021, tedy celkem ve výši 111 Kč. Ke svým tvrzením žalobce doložil pojistnou smlouvu uzavřenou mezi účastníky. Soud také konstatoval výzvu k úhradě ze dne 2. 9. 2021 s dokladem o odeslání, jež byla současně i předžalobní výzvou. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila, a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalované (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná převzala dne 2. 6. 2022 žalobu s výzvou k vyjádření s tím, zda souhlasí, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání souhlasí. S ohledem na shora uvedené listinné důkazy soud žalobě zcela vyhověl. Právní posouzení věci vychází z ustanovení §2861 a násl.obč. zákoníku o pojištění odpovědnosti. Výrok o úrocích z prodlení se opírá o ustanovení § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobce měl ve věci plný úspěch, má tedy dle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení proti žalované, která ve věci úspěch neměla. Náklady jsou zde tvořeny zaplaceným soudním poplatkem 400 Kč, odměnou advokáta za tři úkony právní služby podle § 14b vyhl. č. 177/96 Sb. po 200 Kč, 3 paušálními náhradami hotových výdajů advokáta dle § 14b vyhl. č. 177/96 Sb. ke třem úkonům po 100 Kč (převzetí zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzva k úhradě). Konečně advokátu náleží DPH ve výši 21 % z částky 900 Kč, tj. 189 Kč Celkem takto vypočtené náklady činí přiznaných 1 489 Kč. Soud přitom vycházel ze skutečnosti, že jde o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, kdy předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Skutečnost, že žalobce poskytuje větší množství pojistných produktů s větším množstvím různých variant a postupů, není za tohoto stavu způsobilá, aby soud posoudil důvody pro poskytnutí odměny advokáta jinak než podle ustanovení § 14b advokátního tarifu.