10 C 230/2022-17 — Okresní soud v České Lípě

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu neuhrazení dluhu za dodávky elektřiny. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 5. Právní předchůdce žalobce [právnická osoba] [obec] uzavřel s žalovanou dne 7. 7. 2017 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, jejímž obsahem byl závazek dodávat žalované elektřinu a zajistit dopravu elektřiny a souvisejících služeb do odběrného místa, čemuž na druhé straně odpovídal závazek žalované odebírat elektřinu a uhradit řádně a včas sjednanou cenu za dodávku elektřiny a související služby v souladu s platnými předpisy. Na základě uzavřené smlouvy dodával postupitel žalované energie a související služby na odběrném místě [ulice a číslo], [obec], následně došlo k vyúčtování dodaných služeb za fakturační období od 6. 1. 2018 do 7. 1. 2019 ve výši 20 259 Kč na základě faktury [číslo] včetně detailního rozpisu vyúčtování. Žalovaná se následně dostala do prodlení s úhradou svých smluvních závazků, proto byl postupitel nucen ukončit smluvní vztah se žalovanou. Dluh se stal splatným dne 22. 1. 2019. Postupitel s žalobcem uzavřel smlouvu o postoupení pohledávek, které na žalobce přešly dne 13. 10. 2017, kdy byla připsána kupní cena na účet postupitele. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 25. 5. 2021, kdy jí současně byla zaslána předžalobní výzva. Navzdory této výzvě však žalovaná dosud nic neuhradila. 6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Ve věci byly doloženy jednotlivé smlouvy o dodávkách elektřiny, příslušné faktury, předžalobní výzvy, oznámení o postoupení pohledávky, včetně smlouvy a protokolů s potvrzením o úhradě kupní ceny, dále pak i všeobecné obchodní podmínky. Bylo zjištěno, že žalovaná se zavázala řádně hradit sjednané ceny za dodávku elektřiny, kdy tyto povinnosti neplnila či je plnila jen částečně, dostala se do prodlení s úhradou svého dluhu a nereagovala na opakované výzvy žalobce k úhradě dluhu. Soud proto dospěl k závěru, že je možno žalobě vyhovět, neboť žalobkyně prokázala své tvrzení, kdy ve smyslu § 1970 obč.zák. soud přiznal žalobkyni i příslušný úrok z prodlení. 7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Listinné důkazy předložené žalobkyní byly dostačující a žalobkyně vyslovila již v žalobě souhlas s postupem podle § 115a o.s.ř. Soud usnesením vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. V souladu s § 101 odst. 4 o.s.ř. připojil soud k výzvě doložku, že nevyjádří-li se žalovaná ve lhůtě 15 dnů od doručení, bude se předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalované byla výzva doručena v souladu s o.s.ř. vyvěšením, ve stanovené lhůtě se nevyjádřila, přičemž ani v řízení netvrdila ani neprokázala, že by dlužnou částku žalobkyni uhradila. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, uplatněném týmž žalobcem opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč.