10 C 357/2022-21 — Okresní soud v České Lípě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplacení revolvingového úvěru. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce souhlas dal již při podání návrhu, žalovaný byl usnesením ze dne 21. 9. 2022, které převzal v souladu s o.s.ř. dne 10. 10. 2022, upozorněn, že pokud se ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení k věci nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Ve stanovené lhůtě se přitom k věci nijak nevyjádřil. 3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: mezi účastníky byla dne 19. 7. 2021 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 5 200 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 300 Kč měsíčně. Byl dohodnut poplatek za čerpání úvěru ve výši 1 000 Kč, dále smluvní úrok, který je závislý na době splácení ve výši 20%. Rovněž byly sjednány smluvní pokuty za prodlení žalovaného se splátkami. Úvěrová smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku, kdy žalovaný nejprve požádal o poskytnutí úvěru. Úvěr byl vyplacen na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil podmínky poskytnutého úvěru, zaplatil pouze 1 200 Kč, je předmětem žaloby poskytnutý úvěr ve výši 9 172 Kč, včetně příslušných poplatků, dohodnutý smluvní úrok z prodlení ve výši 139 Kč. 4. Při právní kvalifikaci vycházel soud zejména z ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle nichž smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši z úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Věřitel má vedle úroků z prodlení nárok na úhradu minimální výše nákladů spojených s uplatněním své pohledávky v rozsahu a za podmínek stanovených nařízením vlády. 5. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Jedná se o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, opakovaně uplatněném týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, kdy předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč.