12 C 276/2021-32 — Okresní soud v České Lípě

1. Po částečném zpětvzetí žaloby žalobce žádal o přiznání částky 10 722 Kč, která představuje dluh ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 29. 6. 2011 právním předchůdcem žalobce (firmou [právnická osoba]) a žalovaným. Na odůvodnění žaloby uvedl, že žalovaný se zavázal touto smlouvou zaplatit právnímu předchůdci žalobce celkem 12 852 Kč, což je v hotovosti vyplacená půjčka 7 000 Kč a poplatek 5 568 Kč, který představuje úroky za dobu trvání smlouvy, odměnu za administrativní zpracování půjčky a náklady za hotovostní inkaso splátek. Žalovaný se zavázal 12 852 Kč uhradit v 60 splátkách po 215 Kč týdně. Žalovaný žalobci zaplatil 2 130 Kč. Tato částka byla částečně započtena na jistinu, částečně na sjednaný poplatek. Žalobce žádá přiznání 5 839,87 Kč na jistině a 4 882,13 Kč na poplatku. Žalobce se domáhal také přiznání kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení z částky 5 839,87 Kč od 30. 8. 2012 do 17. 6. 2016 ve výši 1 665,56 Kč a dále od 18. 6. 2016 do zaplacení, přiznání kapitalizovaných smluvních úroků ve výši 21 % ročně z částky 5 839,87 Kč od 10. 9. 2012 do 17. 6. 2016 ve výši 4 626,62 Kč a dále od 18. 6. 2016 do zaplacení. Smlouvou ze dne 17.6 2016 postoupila společnost [právnická osoba] tyto pohledávky za žalovanou žalobci. Právní subjektivita žalobce byla doložena výpisem z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze. 2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 3. Vzhledem k tomu, že předmětná smlouva o půjčce byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 40/64 Sb., aplikoval soud ve smyslu § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. na posouzení dané věci ustanovení občanského zákoníku č. 40/64 Sb. Podle § 657 občanského zákoníku č. 40/64 Sb. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 658 odst. 1 tohoto občanského zákoníku lze při půjčce peněžité dohodnout úroky. Podle § 39 občanského zákoníku č. 40/64 Sb. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 4. Ze smlouvy o půjčce [číslo] soud v posuzovaném případě zjistil, že byla uzavřena dne 29. 6. 2011 mezi společností [právnická osoba] a žalovaným ohledně poskytnutí půjčky ve výši 7 000 Kč, žalovaný se zavázal zaplatit za tuto půjčku ještě poplatek 5 852 Kč. Ve smlouvě je uvedeno, že poplatek je vypočten jako„ součet následujících kalkulačních položek“: úrok 894 Kč, administrativní činnost 1 330 Kč a hotovostní inkaso splátek 3 628 Kč. Celkovou částku 12 852 Kč měl žalovaný splácet v 60 splátkách po 215 Kč týdně počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy a každou následující splátku vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Podpisem smlouvy potvrdil žalovaný, že mu částka 7 000 Kč byla předána v hotovosti. V článku 3 smluvních podmínek smlouvy o půjčce je sjednána úroková sazba z půjčky ve výši 21 % ročně. Zároveň je zde sjednáno, že v případě, že dojde ve smyslu článku 20 smluvních podmínek k prodloužení doby trvání smlouvy, nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy jistina úročena. V článku 11 těchto smluvních podmínek pak účastníci dohodli, že v případě, kdy žalovaný včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku, má věřitel právo požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Podle článku 20 je smlouva uzavírána na dobu určitou, její účinnost trvá ode dne podpisu smlouvy do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Bude-li však zákazník v okamžiku splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby řádného uhrazené celkové dlužné částky. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze 17. 6. 2016 a ze seznamu postoupených pohledávek (předmětná pohledávka se nachází na straně 102 pod položkou [číslo]) soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy [číslo] žalobci. Žalobce doložil také svou předžalobní výzvu žalovanému s poštovním podacím lístkem. Soud konstatoval rovněž oznámení firmy [právnická osoba] žalovanému o postoupení pohledávky ze dne 17. 6. 2016. 6. Z uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému půjčku ve výši 7 000 Kč a tuto částku tedy měl žalovaný z titulu půjčky vrátit. Pokud žalovaný zaplatil 2 130 Kč (rozdíl mezi částkou, kterou měl žalovaný dle smlouvy zaplatit, a částkou, která je žalována), zbývá mu uhradit (po postoupení pohledávky žalobci) 4 870 Kč. V této části byla tedy žaloba shledána důvodnou a bylo jí vyhověno. 7. Ve smyslu § 517 občanského zákoníku č. 40/64 Sb. soud přiznal žalobci z přiznané částky zákonné úroky z prodlení od 30. 8. 2012 do 17. 6. 2016 a dále do zaplacení. Žalovaný se do prodlení se splácením s ohledem na zaplacených 2 130 Kč dostal den po uplynutí lhůty pro úhradu 23. splátky a splatnost celé zbývající části půjčky nastala ve smyslu článku 11 smluvních podmínek smlouvy o půjčce dnem 8. 12. 2011 (žalovaný zaplatil pouze necelých 23 sjednaných týdenních splátek). Výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 33/2010 Sb. Za období od 30. 8. 2012 do 17. 6. 2016 se jedná o 1 338,50 Kč. Pokud žalobce žádal přiznání zákonných úroků z prodlení za toto období ve výši 327,06 Kč, v té části byla žaloba zamítnuta, neboť byla žalobcem vypočtena z částky 5 839,87 Kč a s úhradou této částky žalovaný od 30. 8. 2012 v prodlení nebyl, jak je dále uvedeno v odůvodnění zamítavé části rozsudku, týkající se žalobcem požadovaného„ poplatku“. 8. Zamítnut byl také požadavek žalobce na přiznání smluvních úroků 21 % ročně od 10. 9. 2012 do 17. 6. 2016 ve výši 4 626,62 Kč a dále od 18. 6. 2016 do zaplacení. S ohledem na sjednaných 60 týdenních splátek, byla doba trvání smlouvy do 22. 8. 2012. Ve smyslu čl. 20 smluvních podmínek byla prodloužena až do doby řádného splacení závazků z této smlouvy. V článku 3 smluvních podmínek je však stanoveno, že v době prodloužení trvání smlouvy nebude jistina úročena. Po datu 22. 8. 2012 tedy nárok na smluvní úroky již právnímu předchůdci žalobce nevznikl. 9. Pokud se týká částky 5 852 Kč, která byla ve smlouvě označena jako„ poplatek“, je dle názoru soudu ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit tuto částku neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 občanského zákoníku č. 40/64 Sb. Rozpor s dobrými mravy spatřuje soud ve výši tohoto poplatku (ten činí přes 83 % z půjčené částky) a také ve způsobu tohoto ujednání. Při půjčce peněžité bylo možno sjednat úrok, ovšem nikoliv skrýt úrok pod označení poplatek. Úrok totiž představuje příjem spojený s daňovou povinností. Takto sjednaná odměna za poskytnutí půjčky tedy představuje také obcházení zákona. S ohledem na neplatnost ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit spolu s půjčkou ještě dalších 5 852 Kč, byla žaloba ohledně této částky zamítnuta. Vzhledem k neplatnosti ujednání o tomto poplatku, nebyl právní předchůdce žalobce ani žalobce oprávněn započítat platbu žalovaného ve výši 2 130 Kč ani částečně na tento poplatek. 10. Oba účastníci měli ve věci pouze částečný úspěch, žalovaný měl úspěch převažující a měl by tedy ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu poměrné části nákladů řízení proti žalobci. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl o nákladech řízení, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.