15 C 105/2022-17 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 5 015,89 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že dne 24. 11. 2020 uzavřel s žalovaným smlouvu k službě [název účtu] účet, jejíž součástí byly obchodní podmínky. Smlouva byla uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku a byla žalovaným podepsána aktivací [název účtu] účtu. Úmysl žalovaného uzavřít smlouvu byl ověřen prostřednictvím verifikační textové zprávy a předložením kopie občanského průkazu. Žalovaný zároveň využil služby [název karty] [anonymizováno]. Karta je platební prostředek, kterým lze zaplatit za zboží kupní cenu prostřednictvím účtu. Žalovaný využil služeb v celkové výši 4 997,14 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit kupní cenu včetně případného poplatku za prodloužení splatnosti, uhradil však žalobci pouze částku 1 100 Kč. Celková dlužná částka činí 5 015,89 Kč s příslušenstvím a sestává z jistiny ve výši 3 897,14 Kč a poplatků z prodlení ve výši 1 118,75 Kč (650 Kč + 10% z celkového vyúčtování). 2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v rámci návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Žalobce soudu prokazoval svá skutková tvrzení v žalobě smlouvou k službě [název účtu] účet, předžalobní výzvou, všeobecnými obchodními podmínkami, seznamem plateb, vyúčtováním za listopad 2020 a prosinec 2020. 4. Právní vztah mezi účastníky lze analogicky podřadit pod ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ OZ“), dle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. V této věci bylo nesporně prokázáno, že žalovaný uzavřel s žalobcem shora uvedenou smlouvu. Z předložených vyúčtování bylo nesporně prokázáno, že za použití finančních prostředků na [název karty] kartě žalovaný platil účty u různých prodejců za zboží. Vzhledem k tomu, že v průběhu řízení nárok žalobce nijak nezpochybnil, soud považuje skutková tvrzení za prokázaná. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl a rozhodl o povinnosti žalovaného k úhradě částky 5 015,89 Kč O úhradě úroků z prodlení soud rozhodl dle § 1970 odst. 2 OZ. Sazba úroků byla stanovena dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.