15 C 146/2022-16 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se žalobou ze dne 17. 12. 2021 domáhala zaplacení uvedené částky s tím, že se žalovaná dne 22. 2. 2020 při jízdě na lince [číslo] hromadné dopravy provozované žalobkyní neprokázala přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Naplnila tak podmínky pro to, aby po něm žalobkyně požadovala jízdné ve výši 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč, žalovaná ovšem požadované nezaplatila. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v rámci návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Soud z Hlášení o přepravní kontrole [číslo] zjistil, že žalovaná se přepravovala dne 22. 9. 2020 na lince [číslo]. Na výzvu kontrolora se neprokázala platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatila. Výše jízdného a přirážky k jízdnému jsou soudu známy ze smluvních přepravních podmínek. Na základě skutkového stavu, jak je popsán shora, kvalifikuje soud jednání žalované, která použila veřejného dopravního prostředku, jehož provozovatelem je [název žalobkyně] [anonymizována dvě slova] [obec] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [právnická osoba], tj. žalobkyně, a na výzvu kontrolního orgánu se neprokázala platnou jízdenkou po právní stránce postupem podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a postupem podle § 18 a odst. 2 písm. c) a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, a § 49 odst. 3 vyhl. č. 175/2000 Sb., přepravní řád pro veřejnou drážní a silniční přepravu s použitím smluvních přepravních podmínek a„ tarifu“ (Smluvních přepravních podmínek v rámci integrovaného dopravního systému [územní celek] - ODOL) ve znění účinném ke dni porušení tarifní kázně. Protože se žalovaná neprokázala platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby a protože nezaplatila jízdné a přirážku k jízdnému, je nárok žalobkyně důvodný. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitla se se zaplacením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku s přihlédnutím k výši úroků, stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 080 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.