15 C 204/2022-15 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce se domáhal zaplacení celkové částky 3 840 Kč spolu s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] dne 10. 3. 2016 Smlouvu o úvěru [číslo] dne 11. 4. 2016 Dodatek ke smlouvě o úvěru, jejichž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky smlouvy o úvěru. [právnická osoba] žalovanému poskytla úvěr 4 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobci vrátit částku tuto částku do 9. 5. 2016. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, když uhradil pouze částku 1 200 Kč, proto mu byla naúčtována smluvní pokuta ve výši 2 240 Kč a dále částka 900 Kč za zaslání tří upomínek. Dne 16. 10. 2020 uzavřel žalobce s žalovaným dohodu o uznání dluhu, ve které žalovaný svůj dluh vůči žalobci uznal co do důvodu a výše 5 940 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit svůj dluh v 12 měsíčních splátkách. Žalovaný se dostal do prodlení se splacením splátky [číslo] dle splátkového kalendáře, a proto žalobkyně zesplatnila celý dluh, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 19. 7. 2021. Po uzavření výše uvedené dohody žalovaný uhradil částku 2 100 Kč, zbývá mu tedy uhradit částka 3 840 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 7. 2018 postoupena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno. 2. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalobce se z jednání soudu omluvil. Žalovaný se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavil a k žalobě se nevyjádřil. Předvolání k ústnímu jednání společně s žalobou mu bylo doručeno do vlastních rukou fikcí dne 26. 9. 2022. Soud jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného a podle důkazů založených ve spise, a to v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. a § 120 odst. 2 o. s. ř. 3. Z předložených listinných důkazů má soud za zjištěné, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] uzavřel s žalovaným dne 10. 3. 2016 Smlouvu o úvěru [číslo] ve znění Dodatku ke smlouvě o úvěru ze dne 11. 4. 2016, na základě které žalovanému poskytl částku 4 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit dlužnou částku do 9. 5. 2016. Úvěrová smlouva nebyla účastníky podepsána. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, když uhradil pouze částku 1 200 Kč, proto mu byla naúčtována smluvní pokuta ve výši 2 240 Kč a dále částka 900 Kč za zaslání tří upomínek. Dne 16. 10. 2020 uzavřel žalobce s žalovaným splátkovou dohodu, ve které žalovaný svůj dluh vůči žalobci uznal co do důvodu a výše 5 940 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit svůj dluh v 12 měsíčních splátkách. Žalovaný se dostal do prodlení se splacením splátky [číslo] dle splátkového kalendáře, a proto žalobkyně zesplatnila celý dluh. Ve splátkové dohodě nebyl nijak blíže specifikován dluh žalovaného (na základě jakého právního titulu vznikl apod.). Žalovaný uhradil po uzavření splátkové dohody částku 2 100 Kč, celkem tedy uhradil částku ve výši 3 300 Kč. Dne 2. 7. 2018 postoupil právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek na žalobce pohledávku za žalovaným a o tomto postoupení byl žalovaný informován oznámením ze dne 3. 8. 2018. 4. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud nezjistil, že by mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovaným došlo k uzavření smluvního závazkového vztahu, neboť zvolený způsob elektronického uzavření smluvního vztahu nijak negarantuje autentizaci a identifikaci osoby žalovaného. Taktéž není zřejmé (neboť předkládaná smlouva o úvěru není nijak podepsána), co vlastně měl žalovaný s věřitelem dohodnout, předkládaný dokument je možné změnit elektronicky, není zaručena jeho nezměnitelnost. Nárok žalobce však bylo možné posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“). Žalobce má nárok pouze na vrácení jistiny, tj. nárok na vrácení toho, co bylo žalovanému skutečně poskytnuto po odečtení přijatých plateb od žalovaného (půjčeno 4 000 Kč, zaplaceno 3 300 Kč). Ve zbytku soud žalobu s ohledem na výše uvedené zamítl. Postoupení pohledávky bylo taktéž řádně prokázáno a podléhá úpravě podle § 1879 a § 1882 odst. 1 OZ. Ve smyslu § 1970 OZ soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 5. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že žalovaný byl ve věci úspěšný z větší části, ale žádné náklady mu nevznikly