15 C 30/2022-10 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 47 223 Kč spolu s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru ke kreditní kartě reg. [číslo], kdy byl sjednán úvěrový limit 50 000 Kč Smlouva byla uzavřena doručením oznámení o poskytnutí úvěru ke kreditní kartě k předchozí žádosti žalovaného. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky. Žalovaný se dle obchodních podmínek zavázal splácet žalobci poskytnuté peněžní prostředky se smluvenými úroky v pravidelných měsíčních splátkách. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou pravidelných splátek, byl ze strany žalobce opakovaně vyzýván k úhradě dlužných plateb. Protože žalovaný dlužné splátky neuhradil, prohlásil žalobce dle čl. 9 písm. ch) podmínek všechny pohledávky související s poskytnutým úvěrem za splatné. Žalovaný svou povinnost nesplnil ani přes výzvu právního zástupce dne 4. 10. 2021. 2. Žalovaný se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavil, k podané žalobě nevyjádřil. Předvolání společně s žalobou mu bylo doručeno s účinky doručení ke dni 14. 2. 2022. Soud jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného a podle listinných důkazů ve spisu v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř a 120 odst. 2 o.s.ř. 3. Žalobce prokázal skutková tvrzení v žalobě těmito listinnými důkazy: žádostí o poskytnutí úvěru, smlouvou o úvěru k [anonymizováno] kreditní kartě ze dne 24. 4. 2017, listinou označenou jako Předsmluvní informace ke kreditní kartě z téhož dne vč. vysvětlujících pojmů, listiny jsou opatřeny podpisem žadatele. Dále byl proveden důkaz oznámením o zesplatnění úvěru, výpisem z účtu o čerpání úvěru, výzvami k úhradě, předžalobní výzvou spolu s dokladem o odeslání ze dne 4. 10. 2021, obchodními podmínkami pro [anonymizováno] kreditní kartu. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen“ o. z”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva poskytnutí úvěru ve výši 50 000 Kč a zároveň byl sjednána závazek žalovaného úvěr vrátit dle smluvních ujednání. Žalovaný porušil povinnost k pravidelným měsíčním splátkám úvěru v dohodnuté výši. Žalobce tedy důvodně přistoupil k „ zesplatnění“ úvěru. Výše dlužné částky je prokázána shora uvedenými listinnými důkazy, zejména smlouvou o úvěru. Soud s ohledem na předložené listinné důkazy považuje za důvodný nárok žalobce na úhradu sjednaného poplatku a zákonného úroku z prodlení, který byl uplatněn v souladu s § 1970 OZ a vl. nař. 351/2013 Sb. Soud tedy žalobě vyhověl a rozhodl o povinnosti, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že procesně úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 910 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a. t. (převzetí a příprava věci, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč Celkem činí náklady řízení částku 4 088 Kč.