15 C 53/2022-12 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 7 440Kč spolu s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba] uzavřela dne 18. 12. 2008 s žalovanou smlouvu o půjčce [číslo]. Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí smlouvy o půjčce Smluvní podmínky obsažené na další straně smlouvy. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované půjčku ve výši 10 000 v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaná se dále zavázala zaplatit i souhrnný poplatek ve výši 6 960 Kč. Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 53 týdenních splátkách po 320 Kč Poslední splátka byla stanovena na den 24. 12. 2009. Žalovaná neuhradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 8. 7. 2009. Marným uplynutí týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky vzniklo právnímu předchůdci žalobce právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na dlužné půjčce částku 4 858,49 Kč a na dlužném poplatku částku 3 381,51 Kč. Žalobce dále požaduje po žalovaném zaplacení kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 666,65 Kč z dlužné částky půjčky do postoupení, úroku ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 7% bodů, přičemž v kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené ČNB a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Žalovaná uhradila od uzavření smlouvy o půjčce do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek částku 9 520Kč. Předmětnou pohledávku se všemi právy s ní spojenými společnosti [právnická osoba] postoupila žalobci, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 17. 6.2016. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno písemně doporučeným dopisem. 2. Žalovaná se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavila a k žalobě se nevyjádřila. Předvolání k ústnímu jednání společně s žalobou jí bylo doručeno s účinky doručení ke dni 25. 3. 2022. Soud jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalované a podle důkazů založených ve spise, a to v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. a 120 odst. 2 o.s.ř. 3. Soud posoudil nárok žalobce podle občanského zákoníku dle zákona 40/1964 Sb., za jehož účinnosti byla uzavřena smlouva o půjčce a plnění z této smlouvy se stalo splatným. 4. Podle § 657 občanského zákoníku smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté lhůty. Podle 658 odst. 1 občanského zákoníku při půjčce peněžité lze sjednat úroky. 5. Podle § 37 OZ právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně, jinak je neplatný. 6. Podle§ 3 OZ odst. 1 výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 7. Žalobce soudu prokazoval svá skutková tvrzení v žalobě smlouvou o půjčce č. smlouvou o půjčce [číslo] smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 6. 2016, seznamem postupovaných pohledávek stranou 34, oznámením o postoupení pohledávky s dokladem o odeslání, předžalobní upomínkou a poštovním podacím archem. 8. V této věci bylo nesporně prokázáno, že žalovaný uzavřel s právním předchůdce platné ujednání o poskytnutí půjčky ve výši 10 000 Kč. Nicméně soud se neztotožnil s postupem žalobce, který přijaté plnění započítal částečně na úhradu jistiny a částečně na úhradu sjednaného poplatku, jak bude níže odůvodněno. Z předložených důkazů a skutkových tvrzení žalobce je nesporné, že žalovaná zaplatila celkem 9 520 Kč. Vzhledem k tomu, že soud shledal nárok žalobce na úhradu souhrnného poplatku neplatným, jak bude níže uvedeno, je třeba poskytnuté plnění započítat pouze na úhradu půjčené jistiny. Soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci dlužnou jistinu půjčky ve výši 480 Kč (10 000 Kč – 9 520 Kč), jak je uvedeno ve výroku I. Soud dále shledal důvodným nárok žalobce na úhradu zákonného úroku z prodlení z částky 480 Kč. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení s tím, že stanovil procentní výši již od původní splatnosti pohledávky. Soud tedy nepřevzal od žalobce kapitalizovanou částku 3 666,65 Kč, protože od žalobce nemá k dispozici podrobný přezkoumatelný výpočet. Úrok z prodlení musí žalobce přesně vyčíslit v rámci případné exekuce, popř. na žádost žalované, pokud bude plnit dobrovolně. 9. Soud neshledal důvodným nárok na úhradu zbývající části jistiny ve výši 4 378,49 Kč s ohledem na zápočet celé přijaté částky pouze na úhradu jistiny. Dále soud neshledal důvodným nárok žalobce na zaplacení souhrnného poplatku ve zbývající výši 2 581,51 Kč. Poplatek není blíže specifikován a odůvodněn. Není zřejmé, o jaké konkrétní náklady se jedná. Ujednání je tedy neplatné pro neurčitost dle § 37 OZ. Dále soud posuzuje takový nárok jako výkon práva v rozporu s dobrými mravy. Jak je soudu známo ze své úřední činnosti, tedy z jiných žalob uplatňovaných žalobcem v obdobných věcech, tak výše takových poplatků je v každém jednotlivém případě různá, zřejmě se odvíjí od výše půjčené částky. Za této situace nelze dovodit, že by se jednalo o nějaké konkrétní účelně vynaložené náklady. Soud dospěl k závěru, že žalobce, resp. jeho právní předchůdce takovýmto způsobem obcházel zákon a takto navyšoval své profity ze smlouvy o půjčce. Soud tedy zamítl žalobu v části na zaplacení celkem 6 960. Z tohoto důvodu soud neshledal ani důvodným nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení ve zbývající výši, tedy počítaného z částky 6 960 Kč. 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., tedy dle úspěchu ve věci účastníků. V této věci měla žalovaná převážný procesní úspěch, ovšem nevznikly jí žádné náklady řízení. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.