34 C 100/2022-16 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu po žalovaném domáhá zaplacení částky ve výši 2 778,60 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) uzavřela s žalovaným dne 1. 8. 2019 smlouvu o úvěru a žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč. Žalovaný měl poskytnuté peněžní prostředky vrátit do 10. 9. 2019, což nesplnil. K uzavření smlouvy o úvěru došlo elektronicky prostřednictvím zřízení účtu na webových stránkách [webová adresa]. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 11. 2021, což bylo žalovanému řádně oznámeno dopisem. Vzhledem k tomu, že listinné důkazy předložené žalobkyní byly dostačující a žalobkyně vyslovila již v žalobě souhlas s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), soud usnesením vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě jednoho týdne vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. V souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. připojil soud doložku, že nevyjádří-li se žalovaný v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky. Žalovanému byla výzva doručena ve smyslu § 49 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. dne 30. 5. 2022. Žalovaný se v soudem stanovené lhůtě nevyjádřil, soud má tedy za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů taktéž souhlasí. Žalovaný v řízení netvrdil a ani neprokázal, že by dlužnou částku žalobkyni uhradil. V řízení bylo dokladem o odchozí platbě z účtu věřitele a sdělením [obec] spořitelny ohledně příchozí platby na účet žalovaného ze dne 1. 8. 2019 prokázáno poskytnutí peněžních prostředků ve výši 2 000 Kč věřitelem žalovanému. Dále bylo Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 11. 2021 prokázáno postoupení předmětné pohledávky z věřitele na žalobkyni, což bylo žalovanému řádně oznámeno dopisem ze dne 3. 12. 2021. Z důkazů předložených žalobkyní však nebylo prokázáno, že by mezi věřitelem a žalovaným došlo dne 1. 8. 2019 k uzavření předmětné smlouvy o úvěru. Předložená smlouva o úvěru není účastníky podepsána a ani z jiných důkazů nelze dojít k závěru, že by k uzavření tvrzené smlouvy o úvěru skutečně došlo. Vzhledem k tomu, že žalobkyně svá tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru neprokázala, má nárok pouze na vrácení bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o.z., a to za předpokladu, že je prokázáno, že žalovanému skutečně věřitel finanční prostředky poskytl. Poskytnutí finančních prostředků bylo prokázáno potvrzením o provedené platbě, ze kterého vyplývá, že věřitel poskytl na účet žalovaného dne 1. 8. 2019 částku 2 000 Kč, žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil, proto soud žalobkyni přiznal částku ve výši 2 000 Kč. Ve zbylém rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Ve smyslu § 1970 o. z. soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 655 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměna ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu), paušální náhrada nákladů ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, to vše v rozsahu 44% (žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu 72%, neúspěšná v rozsahu 28%).