34 C 207/2022-24 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 975 Kč (jistina ve výši 3 000 Kč + poplatek ve výši 975 Kč + účelně vynaložené náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 500 Kč + smluvní pokuta ve výši 1 500 Kč) s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci uzavřeli dne 3. 10. 2020 smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně žalovanému převedla bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] finanční prostředky ve výši 3 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni za poskytnutí zápůjčky poplatek ve výši 975 Kč. Jistina a poplatek byly splatné dne 2. 11. 2020 Smlouva byla žalovaným podepsána elektronicky PINem, který žalobkyně zaslala žalovanému na telefonní číslo, které žalovaný uvedl v žádosti. Žalobkyně má za to, že tento PIN je tzv. prostým elektronickým podpisem a smlouvu tak lze považovat za uzavřenou v písemné formě. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Vzhledem k tomu, že listinné důkazy předložené žalobkyní jsou dostačující, soud usnesením vyzval účastníky, aby se ve lhůtě jednoho týdne vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. V souladu s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) připojil soud doložku, že nevyjádří-li se v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemají námitky. Žalovanému bylo usnesení doručeno ve smyslu § 49 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. dnem 23. 9. 2022. Žalobkyně dne 14. 9. 2022 soudu sdělila, že s postupem dle § 115a o. s. ř. souhlasí, žalovaný se v soudem stanovené lhůtě nevyjádřil, soud má tedy za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů taktéž souhlasí. Žalovaný se k věci nikterak nevyjádřil, soudu nic netvrdil ani nedoložil. Z důkazů předložených žalobkyní nebylo prokázáno, že by mezi věřitelem a žalovaným došlo dne 3. 10. 2020 k uzavření předmětné smlouvy o zápůjčce. Předložená smlouva o zápůjčce není účastníky řádně podepsána a ani z jiných důkazů nelze dojít k závěru, že by k uzavření tvrzené smlouvy skutečně došlo. Vzhledem k tomu, že žalobkyně svá tvrzení o uzavření smlouvy o zápůjčce neprokázala, má nárok pouze na zaplacení bezdůvodného obohacení, a to za předpokladu, že by bylo prokázáno, že žalovanému skutečně finanční prostředky poskytla. Poskytnutí finančních prostředků bylo prokázáno potvrzením o provedené platbě, ze kterého vyplývá, že žalobkyně poskytla na účet žalovaného dne 3. 10. 2020 částku 3 000 Kč. Žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil. Žalobkyně tak má ve smyslu § 2991 o. z. nárok pouze na vrácení jistiny, tj. nárok na vrácení toho, co bylo žalovanému skutečně poskytnuto, po odečtení plateb přijatých od žalovaného (půjčeno 3 000 Kč, zaplaceno 0 Kč). Proto soud žalobkyni přiznal částku ve výši 3 000 Kč. Ve zbylém rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Ve smyslu § 1970 o. z. soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pro úplnost soud dodává, že i kdyby žalobkyně prokázala řádné uzavření smlouvy o zápůjčce, žalobkyně v tomto řízení pouze tvrdila, že řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy o zápůjčce. Tato tvrzení ovšem soudu nikterak nedoložila. Vzhledem k této skutečnosti by žalobkyně neunesla důkazní břemeno a soud by vycházel z toho, že žalobkyně neprověřila řádně úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, a proto je smlouva o zápůjčce ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že žalovaný byl ve věci úspěšný z větší části (úspěch 57 %, neúspěch 43%) a má právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 14%, ovšem žádné náklady mu nevznikly.