34 C 303/2021-13 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 834 Kč s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla zn. Peugeot 307, [registrační značka], na základě které se žalovaný zavázal platit roční pojistné ve výši 4 508 Kč. Pojistná smlouva zanikla ke dni 30. 10. 2020 z důvodu neplacení pojistného. Za období od 26. 7. 2020 do 30. 10. 2020 dluží žalovaný žalobkyni částku ve výši 1 834 Kč, přičemž součástí žalované částky jsou náklady spojené s upomínáním k dlužnému pojistnému ve výši 300 Kč a dále poplatek za odeslání upomínky po zániku pojištění ve výši 300 Kč. Jelikož je žalovaný státním příslušníkem [země], jedná se o věc s cizím prvkem. Soud tedy nejdříve zkoumal, zda je dána pravomoc českých justičních orgánů k rozhodování o této věci. Podle Smlouvy mezi Českou republikou a [země] o právní pomoci v občanských věcech zveřejněné sdělením Ministerstva zahraničních věcí pod č. 123/2002 Sb. m. s. (dále jen„ Smlouva“) konkrétně podle článku 1 odst. 1 písm. a) se za občanské věci považují věci, které vznikají z občanskoprávních, rodinněprávních, pracovněprávních a obchodněprávních vztahů. Podle článku 48 odst. 1, 2, 3 Smlouvy se smluvní závazkové vztahy řídí právním řádem, na němž se účastníci shodli. Jestliže se účastníci na volbě práva neshodli, řídí se tyto vztahy právním řádem té smluvní strany, na jejímž území uzavřeli smlouvu, s výjimkou případů uvedených v odst. 3 tohoto článku. Pro řízení o sporu ohledně nemovitého majetku, který vznikne ze smluvních vztahů, o nichž pojednává odst. 2 tohoto článku, justiční orgán použije právní řád té smluvní strany, na jejímž území se tento majetek nalézá. Podle článku 48 odst. 5 Smlouvy pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku má justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo anebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek. Vzhledem k tomu, že žalovaný má bydliště na adrese [adresa žalovaného] 5 Smlouvy dána pravomoc českých soudů k rozhodování o této věci a spor se bude rozhodovat ve smyslu článku 48 odst. 5 Smlouvy dle českého práva. Vzhledem k tomu, že listinné důkazy předložené žalobkyní byly dostačující a žalobkyně vyslovila již v žalobě souhlas s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), soud usnesením vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě jednoho týdne vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. V souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. připojil soud doložku, že nevyjádří-li se žalovaný v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky. Žalovanému byla výzva doručena dne 10. 12. 2021. Žalovaný se v soudem stanovené lhůtě nevyjádřil, soud má tedy za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů taktéž souhlasí. Žalovaný v řízení netvrdil a ani neprokázal, že by dlužnou částku žalobkyni uhradil. Soud má z předložených důkazů za zjištěné, že účastníci uzavřeli dne 26. 7. 2019 pojistnou smlouvu pro pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla na vozidlo zn. Peugeot 307, [registrační značka]. Žalovaný se zavázal hradit roční pojistné ve výši 4 508 Kč. Žalovaný neuhradil pojistné splatné ke dni 26. 7. 2020, a proto byl žalobkyní k zaplacení vyzván upomínkou s upozorněním na možnost zániku pojištění, nezaplatí-li dlužné pojistné do 30. 10. 2020. Žalovaný ve stanovené lhůtě dlužné pojistné neuhradil, proto pojištění odpovědnosti zaniklo ke dni 30. 10. 2020, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 11. 11. 2020. Ze shora uvedeného vyplývá, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva ve smyslu § 3 a násl. zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, v platném znění, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Žalovaný neuhradil pojistné splatné ke dni 26. 7. 2020. Vzhledem k tomu byl vyzván ve smyslu § 12 odst. 1 písm. e) cit. zákona upomínkou k zaplacení dlužného pojistného za uvedené pojistné období ve lhůtě do 30. 10. 2020. Žalovaný dlužnou částku ve stanovené lhůtě neuhradil a v důsledku toho pojištění odpovědnosti sjednané mezi účastníky podle shora cit. ustanovení ke dni 30. 10. 2020 zaniklo. Žalobkyni z tohoto titulu vznikl nárok ve smyslu § 13 odst. 2 cit. zákona na pojistné za období od 26. 7. 2020 do 30. 10. 2020, a to v celkové výši 1 234 Kč, tedy jinak řečeno nárok na poměrnou část původně sjednaného ročního pojistného ve výši 4 508 Kč. Uvedenou částku žalovaný doposud neuhradil, proto soud žalobě v této části vyhověl (výrok I.). Ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., z částky 1 234 Kč od 31. 10. 2020 do 8. 7. 2021 v kapitalizované výši 70 Kč. Naopak soud shledal žalobu nedůvodnou v rozsahu částky 600 Kč, která představuje náklady na upomínání k zaplacení dlužného pojistného a na upomínání po zániku pojištění. Soud shledává nárok žalobkyně na zaplacení poplatků za opakované upomínání žalovaného k zaplacení dlužného pojistného v rozporu s dobrými mravy, neboť se dle názoru soudu jedná pouze o poměrně výrazné navyšování skutečného dluhu žalovaného na vlastním pojistném. Navíc částku ve výši 300 Kč za upomínku nelze ani považovat za přiměřenou s ohledem na skutečně vynaložené náklady. Proto soud žalobu v rozsahu částky 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 31. 10. 2020 do 8. 7. 2021 v kapitalizované výši 34 Kč zamítl (výrok II.). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 506 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměna ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu), paušální náhrada nákladů ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, to vše v rozsahu 34% (žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu 67%, neúspěšná v rozsahu 33%).