34 C 317/2021-119 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala po žalované zaplacení částky 74 389,99 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně – společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [banka]“), uzavřela s žalovanou dne 6. 11. 2017 Smlouvu o Rychlé půjčce [číslo] na základě které žalované poskytla úvěr ve výši 100 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet spolu s úrokem ve výši 13,9 % p.a. a dalšími poplatky v 33 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 783 Kč. Žalovaná svoji povinnost neplnila, proto došlo dopisem ze dne 22. 5. 2019 k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. Celková dlužná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 73 560,79 Kč, z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 5 416,77 Kč, z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 622,50 Kč a z dlužných poplatků ve výši 829,20 Kč, dále žalobkyně požaduje smluvní úrok z úvěru ve výši 13,9 % ročně z částky 73 560,79 Kč od 18. 6. 2019 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 73 560,79 Kč od 18. 6. 2019 do zaplacení. [banka] postoupila pohledávku za žalovanou na [právnická osoba] a.s. smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 7. 2019 a [právnická osoba] a.s. postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 7. 2019. Postoupení bylo žalované oznámeno. Před uzavřením smlouvy o úvěru [banka] řádně prověřila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, když žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že její měsíční příjem činí 19 000 Kč, žalovaná je svobodná, žije v nájmu, má středoškolské vzdělání a od července 2015 byla zaměstnána u společnosti [právnická osoba] 2. Věc obsahuje cizí prvek spočívající v cizí státní příslušnosti žalované, jež je státním občanem [země]. Je proto třeba nejdříve zkoumat, zda český soud má pravomoc ve věci jednat a v kladném případě zda lze věc projednat a rozhodnout podle českého právního řádu. Jelikož jsou oba účastníci státními příslušníky zemí, které jsou členy Evropské unie, bez ohledu na jejich státní příslušnost je třeba aplikovat na místě vnitrostátních procesních předpisů (tedy občanského soudního řádu České republiky) Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis). Až na výjimky v tomto nařízení uvedené platí, že osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost, mohou být žalovány u soudů tohoto členského státu (kapitola II oddíl 1 článek 4 odst. 1 tohoto nařízení). Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Z tohoto pohledu se soud zabýval otázkou, jaké místo lze považovat za obvyklé bydliště účastníků. V tomto směru bylo třeba vycházet z článku [číslo] odst. 1 uvedeného nařízení, které co do pojmu bydliště odkazuje na vnitrostátní (procesní) předpisy. Pojem bydliště je zakotven v § 85 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) a chápe se jako místo, kde se účastník řízení zdržuje s úmyslem zdržovat se tam trvale. Z obsahu spisu vyplývá, že se žalovaná zdržovala na území České republiky, na adrese [adresa žalované], došlo tedy k založení mezinárodní příslušnosti českého justičního orgánu a Okresní soud v České Lípě bude příslušný k projednání a rozhodnutí o věci dle českého právního řádu. 3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaná se bez omluvy k jednání nedostavila, proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a vycházel při tom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 4. Z návrhu na uzavření Smlouvy o Rychlé půjčce [číslo] ze dne 1. 11. 2017 a jeho akceptace ze dne 6. 11. 2017 soud zjistil, že se [banka] zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet čerpaný úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 13,9% p.a. a sjednanými poplatky v 33 pravidelných měsíčních splátkách dle splátkového kalendáře. Smlouva byla žalovanou vlastnoručně podepsána. V žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že je svobodná, žije v nájmu, má středoškolské vzdělání, její měsíční příjem činí 19 000 Kč a je zaměstnána u společnosti [právnická osoba] 5. Ze souhrnného výpisu pohybů na účtu soud zjistil, že žalovaná 6. 11. 2017 obdržela úvěr ve výši 100 000 Kč, který pak řádně nesplácela. 6. Z prohlášení o okamžité splatnosti soud zjistil, že [banka] žalované dopisem ze dne 22. 5. 2019 oznámila, že její dluh ze shora uvedené úvěrové smlouvy se stal zcela splatným a vyzvala ji ke splacení celého dluhu. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 7. 2019 a 2. 7. 2019, z oznámení o postoupení pohledávky a seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že [banka] postoupila pohledávku za žalovanou na [právnická osoba] a.s. a ta postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Obě postoupení byla žalované řádně oznámena. 8. Z předžalobní upomínky ze dne 28. 8. 2019 včetně podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky. 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v tehdy platném znění (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 15. Na základě pr