34 C 61/2022-45 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky ve výši 10 825 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že uzavřela s žalovaným dne 21. 1. 2020 Smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu č. [bankovní účet] a žalovanému poskytla kontokorent až do sjednaného limitu ve výši 17 000 Kč. Žalovaný se zavázal platit úrok ve výši 8,25 % ročně spolu s poplatky za služby. K uzavření smlouvy o úvěru došlo elektronickým způsobem prostřednictvím unikátního profilu internetového bankovnictví žalovaného. Žalobkyně žalovanému umožnila na účtu č. [bankovní účet] realizovat platby v rozsahu poskytnutého úvěru, ale žalovaný své povinnosti nedodržel. Nepovolený debetní zůstatek žalovaný neuhradil ani na výzvu žalobkyně ze dne 1. 2. 2021, kdy žalobkyně zároveň vypověděla Smlouvu o sporožirovém účtu. Žalovaný žalobkyni dluží částku ve výši 10 825 Kč, která odpovídá zápornému zůstatku na sporožirovém účtu, spolu s příslušenstvím. Do dnešního dne ničeho neuhradil. Žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. 2. Vzhledem k tomu, že listinné důkazy předložené žalobkyní byly dostačující a žalobkyně vyslovila již v žalobě souhlas s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), soud usnesením vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě jednoho týdne vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. V souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. připojil soud doložku, že nevyjádří-li se žalovaný v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky. Žalovanému byla výzva doručena ve smyslu § 49 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. dne 2. 5. 2022. Žalovaný se v soudem stanovené lhůtě nevyjádřil, soud má tedy za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů taktéž souhlasí. Žalovaný v řízení netvrdil a ani neprokázal, že by dlužnou částku žalobkyni uhradil. 3. Z rámcové smlouvy o finančních službách ze dne 3. 9. 2014 soud zjistil, že žalobkyně pro žalovaného zřídila účet č. [bankovní účet]. 4. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 21. 1. 2020 bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli smlouvu ohledně kontokorentu ve výši až 17 000 Kč, tedy ohledně možnosti povoleného přečerpání zůstatku na bankovním účtu žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy ho začne čerpat. Účastníci sjednali úrokovou sazbu 18,9 % ročně, přičemž žalobkyně v tomto řízení požaduje pouze úrok ve výši 8,25 % ročně. 5. Z dopisu žalobkyně žalovanému ze dne 3. 2. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně jím vyrozuměla žalovaného o zesplatnění předmětného kontokorentního úvěru a vyčíslila celkový dluh žalovaného částkou 11 001,71 Kč (z toho nepovolené přečerpání 10 825 Kč). Zároveň se jedná o předžalobní výzvu k plnění. 6. Z výpisu účtu žalovaného č. [bankovní účet] vedeného u žalobkyně a z výpisu žalobkyně nazvaném„ Podklady pre súdne konanie“ je zřejmé, že žalovaný překročil stanovený limit kontokorentu částkou 10 825 Kč a tuto částku žalobkyni neuhradil. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 9. Z uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně žalovanému poskytla kontokorent až do výše 17 000 Kč, přičemž žalovaný tento úvěrový rámec překročil, a dluží tak žalobkyni částku 10 825 Kč představující záporný zůstatek na sporožirovém účtu. Soud žalobkyni přiznal i smluvní úrok ve výši 8,25 % z dlužné jistiny od 2. 2. 2021 (den následující po zesplatnění úvěru). Ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměna ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu), paušální náhrada nákladů ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud přiznal náklady právního zastoupení dle § 14b advokátního tarifu. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyně podává opětovně žaloby na úhradu dlužných částek s obdobným textem, kde jsou změněny pouze údaje o žalovaných, úvěrových smlouvách a dlužném plnění.