35 C 116/2022-10 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky v celkové výši 3 060 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že jako dopravce poskytuje přepravní služby ve veřejné osobní dopravě na území [územní celek]. Žalovaný jako cestující nastoupil ve dnech [anonymizována dvě slova] [datum] do vozidla žalobkyně jako dopravce na lince [anonymizována dvě slova] a autobusu [číslo] čímž uzavřel se žalobkyní smlouvu o přepravě osob, na jejímž základě byl povinen zaplatit jí jízdné ve výši 30 Kč. Po započetí přepravy se žalovaný ve vozidle na výzvu pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem, o čemž byl pověřenou osobou žalobkyně sepsán záznam o provedené přepravní kontrole, a to téhož dne; podle Smluvních přepravních podmínek [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] vznikla žalovanému dále povinnost zaplatit žalobkyni přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč Celkem tedy vznikla žalovanému povinnost uhradit částku ve výši 2x 1 500 Kč a jízdné 2x 30 Kč. Žalovaný přes výzvu dosud na dluh neuhradil ničeho. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil žádným způsobem. Soud ve věci rozhodl, aniž by nařizoval jednání v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř., neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitek. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: žalovaný použil dne [anonymizována dvě slova] [datum] ke své přepravě prostředek veřejné dopravy provozovaný žalobkyní, avšak na výzvu kontrolora se neprokázal platným jízdním dokladem. Z uvedeného důvodu byl vyzván k úhradě jízdného ve výši 30 Kč a také smluvní pokuty (sankční přirážky k jízdnému) ve výši 1 500 Kč (za jízdu bez úhrady cestovného). O úhradu byl žalovaný upomínán. Nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky vyplývá z úpravy dané ustanovením § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále z úpravy dané zákonem č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů a vyhláškou Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční dopravu. Soud po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla opakovaně platně uzavřena smlouva o přepravě osob, ale vzhledem k tomu, že žalovaný řádně a včas nesplnil svoje povinnosti vyplývající mu ze smlouvy, kdy neuhradil stanovené jízdné, požaduje žalobkyně úhradu smluvních pokut ve stanovené výši. Konečně žalobkyně požaduje po žalovaném placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po dni přepravní kontroly, soud proto žalobě jako důvodné vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 060 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.