35 C 165/2022-9 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky 2 024,43 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení specifikovaným v žalobě. Svůj nárok dovozuje ze skutečnosti, že žalovaná se přihlásila do evidence jako držitel televizního přijímače, avšak nezaplatila zákonem stanovený televizní poplatek za měsíce leden 2021 až březen 2022 v celkové výši 2 024,43 Kč (14x 135 Kč a 1x 134,43 Kč). Žalobkyně dále požaduje úhradu částky 63 Kč představovanou náklady spojenými s uplatněním pohledávky. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila žádným způsobem. Soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání, postupem podle ust. § 115a o.s.ř., neboť účastníci neměli proti tomuto námitek. Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků prostřednictvím [anonymizováno] – výpis z evidence [anonymizováno] ze dne [datum], soud zjistil, že žalovaná v měsíci [číslo] přihlásila svůj televizní přijímač k platbě televizních poplatků. Z dopisů adresovaných žalované vyplývá, že žalobkyně žalovanou upozorňovala na její dluh a vyzývala ji k zaplacení před podáním žaloby. Podle § 2 odst. 2 zák. č. 348/2005 Sb. se televizní poplatek platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání bez ohledu na způsob příjmu (dále jen "televizní přijímač"). Toto zařízení se považuje za televizní přijímač i v případě, že si jej poplatník upraví k jinému účelu. Podle § 3 odst. 2, poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Podle § 6 měsíční výše televizního poplatku činila v předmětném roce částku 135 Kč měsíčně. Podle § 10 citovaného zákona, nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Žalobkyně dále uplatnila nárok na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 63 Kč. Jelikož žalovaná opakovaně nehradila televizní poplatky za jednotlivé měsíce, vyzvala ji žalobkyně dopisem k zaplacení dlužné částky a současně si naúčtovala náklady na zaslání této upomínky ve výši 63 Kč. V souladu s § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., by byla žalobkyně oprávněná si účtovat až částku 100 Kč. Žalobkyně nicméně požadovala na základě Rámcové dohody o poskytování služeb ze dne 22. 4. 2022 částku 63 Kč, kterou soud při shledání důvodnosti co do základu i výše žalobkyni přiznal. S ohledem na shora uvedené soudu nezbylo než žalobě vyhovět, když bylo prokázáno, že žalovaná měla povinnost platit stanovený poplatek v zákonem uvedené výši, tento poplatek nehradila řádně za celou dobu od přihlášení a ke dni podání žaloby jí vznikl dluh ve výši 2 024,43 Kč. Ve smyslu § 1970 o. z. soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úrok byl kapitalizován a žalobkyní požadován pouze ke dni vyhotovení žaloby (19. 7. 2022). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 024,43 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč.