35 C 38/2022-27 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se domáhá na žalovaném zaplacení částky 815,5 Kč s příslušenstvím z důvodu, že žalovaný byl dne 5. 8. 2021 převezen příslušníky [stát. instituce] na lékařské vyšetření a byla u něj prokázána přítomnost návykových látek v těle (jiných než alkoholu). Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náklady na dopravu a lékařské vyšetření v souladu s ust. § 24 odst. 2 a 3 zákona č. 65/2017 Sb. o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek. Dlužná částka je představována náklady na převoz do [anonymizována tři slova] [obec] ve výši 22 Kč a náklady za klinické vyšetření ve výši 815,5 Kč Náklady byly žalovanému vyčísleny ve faktuře ze dne [datum], [číslo] se splatností dne 7. 10. 2021 Ani přes opakované výzvy nebyla faktura uhrazena. Soud ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., neboť účastníci neměli námitek. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěné, že dne 5. 8. 2021 byl žalovaný kontrolován [anonymizováno] [země] a následně převezen do zdravotnického zařízení – [anonymizována tři slova] [obec], za účelem provedení lékařského vyšetření na zjištění návykových látek v těle. Žalovaný byl převezen 3 km v rámci [obec], za převoz byla vyúčtována částka 22 Kč. Za klinické vyšetření, při kterém byla zjištěna přítomnost návykových látek v těle žalovaného, byla vyúčtována zdravotnickým zařízením částka 793,5 Kč. Tuto částku žalobkyně nemocnici uhradila, jak doložila výpisem z bankovního účtu. Dle ust. zákona č. 65/2017 Sb. o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek je oprávněn vyzvat osobu ke splnění povinnosti podrobit se orientačnímu vyšetření nebo odbornému lékařskému vyšetření v rámci své působnosti a za podmínek stanovených jinými právními předpisy [anonymizováno] [stát. instituce], [anonymizováno 9 slov], strážník obecní policie nebo osoba pověřená kontrolou podle jiného právního předpisu. Podle § 24 odst. 1 náklady na odborné lékařské vyšetření hradí poskytovateli zdravotních služeb [stát. instituce], [anonymizováno 6 slov], zaměstnavatel, kontrolní orgán nebo poskytovatel zdravotních služeb, v rámci jejichž působnosti byla učiněna výzva k vyšetření podle § 21 odst. 1 nebo výzva k vyšetření podle § 21 odst. 2, nejde-li o případ diferenciální diagnózy hrazené z veřejného zdravotního pojištění. Podle odst. 2 prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, uhradí vyšetřovaná osoba tomu, kdo uhradil poskytovateli zdravotních služeb odborné lékařské vyšetření podle odstavce 1, náklady, které mu úhradou odborného lékařského vyšetření vznikly; pokud je vyšetřovaná osoba nezletilá, která není plně svéprávná, hradí tyto náklady její zákonný zástupce. Podle odst. 3 náklady na dopravu vyšetřované osoby do zdravotnického zařízení za účelem provedení odborného lékařského vyšetření hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, vyšetřovaná osoba; pokud je vyšetřovaná osoba nezletilá, která není plně svéprávná, hradí tyto náklady její zákonný zástupce. Žalobkyně prokázala, že v souladu s § 21 odst. 1 zákona č. 65/2017 Sb. vyzvala žalovaného ke splnění povinnosti podrobit se lékařskému vyšetření na přítomnost návykových látek v těle, toto vyšetření bylo provedeno s pozitivním výsledkem, a žalobkyně má proto oprávněný nárok požadovat od žalovaného náklady, které jí v této souvislosti vznikly. S ohledem na shora uvedené soud žalobě zcela vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 200 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Výrok III. je odůvodněn ustanovením § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích.